05.07.2015 11:02

Kontrolní otázky:

1. Co se považuje za první systém práva v dějinách lidstva?
2. Jaký je rozdíl mezi právem zvykovým a obyčejovým?¨
3. Jaké znáte systémy normativního práva? Čím je toto právo charakteristické?
4. Jak byste definovali pojem "zákon"? Kde vznikly nejstarší zákony?
5. Čím je charakteristický zákoník Chammurabiho?
6. Jaké znáte systémy normativního práva?
7. Co označujeme pod pojmem precedens?
8. O co se opírá islámské právo
9. Čím, je pro evropské pojetí práva "římské právo"?
10. Kam zařadíte pojem zákon dvanácti desek? 
11. Čím je významný Justiniánův zákoník?
12. Co znamená pojem "přirozené právo" v novověku a do kterého století jej zařadíte?
13. S jakým právním dokumentem je spojen vznik Československého státu a s jakým vznik samostatné České republiky?

PRÁVO VEŘEJNÉ A SOUKROMÉ

 

PRÁVO je pojem používaný ve dvojím pojetí:
1) v objektivním smyslu (anglicky law)
- soubor právních norem, zákazů a dovolení (obecně pravidel), jimiž právotvorné společenství upravuje přípustné jednání a vzájemné vztahy svých členů 
2) v subjektivním smyslu (anglicky right)
- oprávnění osoby nějak se chovat

OBJEKTIVNÍ PRÁVO se v ČR člení na: 
1) veřejné právo 
2) soukromé právo

Existence těchto 2 základních pilířů právního systému byla v ČR dlouho odmítána. Teprve od roku 1989 je v našem právním řádu opět přijímána koncepce systemizace práva, založená na diferenciaci práva soukromého a veřejného. Kritériem, kterým se odlišuje právo soukromé a veřejné, je tzv. metoda právní regulace. Přesná hranice ovšem neexistuje, a proto někdy dochází ke sporům, zda jde o právo veřejné či soukromé.

METODA PRÁVNÍ REGULACE

 

Je legislativně technický způsob, kterým stát zajišťuje prosazování jednotlivých skupin zájmů prostřednictvím právních norem. Každé z velkých skupin právních vztahů je přiřazována vlastní metoda.

Za metodu právní regulace soukromého práva se považuje rovnost subjektů, za základní právní institut, jehož prostřednictvím se tato metoda uplatňuje, je považována smlouva.

Za metodu právní regulace veřejného práva je považována nadřízenost a podřízenost mezi účastníky této skupiny právních vztahů, způsobilost autoritativně rozhodovat jednou stranou právního vztahu o právech a povinnostech strany druhé. Základním právním nástrojem realizace metody veřejnoprávní regulace je úřední rozhodnutí.

Veřejnoprávní předpisy - obsahují většinou kogentní právní normy; není přípustné se od nich odchýlit ani dohodou stran (např. trestní zákoník)

Soukromoprávní předpisy - obsahují většinou dispozitivní právní normy, které dávají stranám smluvní volnost; dohoda smluvních stran má přednost před zákonem (např. občanský zákoník)

PRÁVO VEŘEJNÉ

 

• jsou to právní normy, které upravují vztahy mezi: 
  1) státem (jako nositelem státní moci)
  2) občany, právnickými osobami

• uplatňuje se tam kde se uplatňuje veřejná moc

• je zde nerovnoprávné postavení subjektů

• stát využívá svého mocenského postavení k prosazení právních norem

• veřejná moc vystupuje vůči osobám ve formě příkazů, zákazů, donucování apod.

• veřejnou moc vykonává stát prostřednictvím moci zákonodárné výkonné a soudní

• právo veřejné je např. správní, trestní, finanční, mezinárodní, procesní předpisy

PRÁVO SOUKROMÉ

 

• hlavním rysem je rovnoprávné postavení obou subjektů právního vztahu

• subjekty mají rovné postavení, tzn. žádný z nich není oprávněn rozhodovat o právech a povinnostech druhého

• vztahuje se především k soukromým osobám a vztahům mezi nimi

• právo soukromé je např. právo občanské, obchodní, rodinné (např. náhrada mzdy, náhrada škody apod.)

 

Aplikace práva státními orgány

• specifická forma uskutečňování práva

• výsledkem je vydání individuálního právního aktu (např. rozsudek soudu)

• proces je složitý a spojuje poznávací, logické, vyhodnocující a rozhodovací faktory myšlení

Stádia procesu

a) zjištění skutkového stavu řešeného případu
    a. povinnost zjistit objektivní pravdu (k tomu slouží dokazování)
    b. to se uskutečňuje prostřednictvím důkazních prostředků a vyhodnocením provedených důkazů
    c. každý důkaz je hodnocen jednotlivě a navzájem vzájemné souvislosti
    d. výsledkem jsou znalecké posudky, obsah listin, ohledání místa nebo věci
 

b) zjištění právní normy a výkladu této normy
    a. státní orgán vychází z platné normy a z toho, že řešený případ se nesmí vymykat z časové, prostorové nebo osobní působnosti
    b. musí vycházet z oficiálního textu normy (tzn. v kvalifikovaném právním přepisu)
    c. musí vycházet z oficiálního výkladu tohoto textu (případně ho učiní sám)
    d. v případě, že žádná norma není aplikovatelná postupuje orgán dle analogického využití práva (tj. využití nejpodobnější právní normy) - je však značně omezena a v některých případech i vyloučena (viz. trestní právo)
 

c) vydání rozhodnutí
    a. konstitutivní individuální právní akty
        i. rozhodnutí, kterými se zakládají, mění nebo ruší práva a povinnosti subjektů konkrétního právního vztahu
        ii. zakládají novou právní situaci a mohou tedy působit nejdříve od nabytí své právní moci (rozsudek o rozvodu)
        iii. nepůsobí do minulosti
 

b) deklaratorní individuální právní akty
        i. konstatují existenci nebo neexistenci určitých právních vztahů
        ii. mají autoritativní charakter
        iii. zakládány na základě tzv. určovací žaloby
        iv. např. určení otcovství, vydržení (změna vlastnictví)
        v. konstatuje určitou právní situaci, která vznikla v minulosti

Osvědčení

- obsahově k deklaratorním právním aktům mají blízko "osvědčení" (písemný dokument vydaný státním orgánem, který osvědčuje, že určitá událost nastala nebo trvá)
- liší se od rozhodnutí tím, že nemá stanovené stejné obsahové a formální náležitosti
- většinou osvědčuje skutečnost, o které není spor (výpis z rejstříku trestů, lustrační osvědčení)

Normativní vs. individuální právní akty

- liší se konkrétností subjektů a jedinečností řešeného případu
- mohou nastat na základě řádných nebo mimořádných prostředků (případně jiným zákonem)
- u každého individuálního právního aktu rozlišujeme

a) účinnost
    a. způsobilost a důvod k respektování
    b. může nastat ve třech časových okamžicích
        i. dnem, který je v individuálním aktu stanoven
        ii. dnem právní moci tohoto rozhodnutí (za předpokladu zachování odkladného účinku)
        iii. dnem oznámení subjektům, kterým je určen
 

b) právní moc
    a. dnem, kdy se rozhodnutí stává závazným a nezměnitelným
    b. za předpokladu, že ho nelze napadnout řádným opravným prostředkem
 

c) vykonatelnost
    a. za předpokladu nesplnění povinností je možno tyto povinnosti vynutit státní mocí
    b. individuální právní akt je vykonatelný
        i. dnem své právní moci (pokud není stanovena lhůta pro splnění povinností)
        ii. byl-li podán řádný opravný prostředek, který nemá odkladný účinek
        iii. dnem, kdy po nabytí rovněž uplynula i lhůta stanovená ke splnění povinností