VYPRAVOVÁNÍ
VYPRAVOVÁNÍ
= vyprávění
- slohový projev, který uvádí nějaký příběh, událost nebo řadu událostí v logické nebo časové posloupnosti
- události, které tvoří podstatu vypravování, mohou být vzaty ze života, nebo mohou být vymyšlené – tzn., že mohou být klidné, napínavé, vtipné atd.
- obsah může být velice rozmanitý
kompozice
nejčastěji tato stavba: krátký úvod, zápletka, vyvrcholení, rozuzlení
schéma může být následující:
I. Úvod (seznámení s dobou příběhu, s hrdiny, důvodem, proč je příběh vyprávěn)
II. Vlastní vypravování
-
Expozice (může být už v úvodu)
-
Zápletka = kolize
-
Konflikt
-
Vyvrcholení
-
Rozuzlení = peripetie
III. Závěr – obecný závěr, vyvození poučení,...
- toto pořadí se nemusí dodržet, záleží na autorovi
jazykové prostředky
- jsou rozmanité
- používají se hlavně dějová slovesa a konkrétní podstatná jména
- využívají se kratší věty, přímá řeč, různé typy vět – např. zvolací, přirovnání
Práce s textem:
* sestavte osnovu vypravování
* všimněte si délky vět – hraje délka věty roli?
* jakými jazykovými prostředky je – podle vás – dosaženo živosti a poutavosti vypravování?
* převyprávějte vypravování ústně
Jan Skácel
Sláva (Jedenáctý bílý kůň)
Tuhle historku mi vyprávěl přítel tak smutný, že je téměř veselá. Pokusím se ji povědět dál. To pro její tiché, zarmoucené ponaučení. Pokusím se to říci jeho vlastními slovy:
Měl jsem předka, který byl slavný na celé naší ulici, pravé půlce náměstí a ještě v několika domech. Neměl jsem ho rád. Příliš mi ho doma připomínali a dávali za vzor.
Potom se moje rodné město rozhodlo, že uctí památku slavného předka.
Sochař, který vymodeloval bustu, byl mladý člověk a nosil plnovous.
Odlili předka a poprsí se povedlo. Až na to, že se strašně lesklo. Neřeknu jak.
Potřebovalo to patinu.
Sochař pravil, že se to už nějak udělá.
(Byl z našeho města a nosil plnovous.)
"Takhle nemůže zůstat," pravil, "je moc zlatej."
V tom jsem mu dal za pravdu. Ostatně moje babička vždycky tvrdila, že náš slavný předek byl zlatý člověk. Poprosil mne, abych mu pomohl.
Vzali jsme slavného předka a odnesli ho na zahradu. Tam stál mezi angreštem a rybízy dřevěný záchodek. Uvázali jsme slavného předka na řetěz a spustili ho hlavou napřed do kulatého otvoru. Bylo v tom cosi nesmírně srdečného. Na dveřích záchodku zelo velké vyříznuté srdce, kterým vlétaly dovnitř včely.
"Za čtrnáct dní nám krásně zezelená," pravil sochař.
Díval jsem se na něj s obdivem.
Nelhal.
Když ta sláva přišla a město odhalovalo slavného předka, byl zelený. Měl patinu, kterou by mu záviděl Verrocchio i Coleone.
Jenomže se od něho vinul pramínek zvláštní, nedefinovatelné vůně.
Při slavnostním proslovu lidé zneklidněli. Začali si nenápadně prohlížet podrážky, ale linulo se to dál a brzy toho byla plná aula místního gymnasia.
Mně to nevadilo a sochař měl radost z patiny.
Byl docela zelený, ten náš slavný předek, a linul.