Versologie (nauka o verši), Tropy a figury ve verši
Versologie (nauka o verši),
verš jeden řádek básně zpravidla založený na rytmické organizaci a zvukové shodě na konci
stopa stavební jednotka veršů, uspořádání těžkých (přízvučných) – a lehkých (nepřízvučných) U
dob v ní
▪trochej – U (Kde jsou časy, ty můj koni, kdy step celá květla, ...)
▪jamb U – (Tři jezdci jeli tiše doubravou, ...)
▪daktyl – U U (Zámek je úzký a hrozivý, ...)
rým zvuková shoda konců slov na konci veršů
▪sdružený aabb
▪střídavý abab
▪obkročný abba
▪postupný abcabc
▪přerývaný abcb
▪tirádový aaaa
(asonace - pouze shoda koncových samohlásek; např. jablíčko -auto, květ - běhat)
sloka spojení jednotlivých veršů
básnické jazykové prostředky (spoluvytvářejí estetickou funkci umělec. díla)
- metafora
▪personifikace (zosobnění) - přenesení vlastností živých bytostí na neživé věci, rostliny;
např. těsto vzdychá, mraky pospíchaly, slunce se usmívá
▪přirovnání - porovnání 2 jevů
např. pětka jako Brno
▪oxymóron - protichůdný význam slov, vzájemně se vylučují
např. zbortěné harfy tón, vyhasla ohně kouř
- metonymie
▪hyperbola (nadsázka) - zveličení
např. neviděl jsem tě sto let
▪ironie - opačný význam
např. pěkné počasí! (když je zima, prší)
▪eufemismus - zjemnění
např. opustil nás (zemřel)
▪synekdocha - část pojmenovává celek a naopak
např. nepřišla ani noha, žil pod otcovskou střechou
▪epiteton (básnický přívlastek)
např. jezero hladké, vzteklý oheň
▪onomatopoie (zvukomalba) - seskupení hlásek s cílem napodobit zvuk
např. řinčení řetězů
▪anafora - opakování slov nebo hlásek na počátku celků
▪epifora - opakování slov nebo hlásek na konci celků
▪epanastrofa - opakování slov nebo sousloví na konci jednoho a na začátku druhého verše
▪apostrofa - oslovení nepřítomné osoby nebo neživého předmětu
např. hoj, ty štědrý večere, ty tajemný svátku