VÁLKA JAKO TÉMA A BOLESTNÉ VZPOMÍNKY MEZI ŘÁDKY
VÁLKA JAKO TÉMA A BOLESTNÉ VZPOMÍNKY MEZI ŘÁDKY
Jan Drda (1915-1970)
* Příbram, studia FF
redaktor Lidových novin, Práce, Práva lidu
předseda Svazu čsl. Spisovatelů, poslanec
dílo:
autor filmových scénářů
Městečko na dlani – románová prvotina, velký čtenářský ohlas, zfilmováno
- o obyčejných příbramských hornících, bezprostřední vyprávění
Živá voda, Putování Petra Sedmilháře – další romány
pro děti: České pohádky
divadelní hry: Hrátky s čertem, Dalskabáty, hříšná ves
- návaznost na lidovou tradici, laskavý humor
Němá barikáda – vyšla r. 1946, vyjadřuje postoj k nacistické okupaci
- soubor 11 působivých povídek
- povídka Vyšší princip byla zfilmována. Děj se odehrává podle skutečné události na tehdy příbramském gymnáziu, kde nyní sídlí Střední zdravotnická a vyšší odborná škola.
Krásná Torzita – pokus o navázání na Němou barikádu
Jiří Weil (1900-1959)
člen Devětsilu, novinář, prozaik, redaktor, překladatel ruské literatury
dílo:
reportážní kniha: Češi stavějí v zemi pětiletek – o českých dělnících v SSSR
Moskva – hranice – román s přesvědčivými moderními postupy, reportážní prvky
- zřejmě první literární zpracování Stalinových politických čistek u nás
- hl. hrdina, věrný komunista, je nespravedlivě obviněn, vinu přijímá v zájmu strany
- román nebyl pochopen, vadil oběma stranám
Život s hvězdou – román o muži, který čeká na pokyn k transportu
Na střeše je Mendelssohn - novela
Karel Ptáčník (1921-2002)
r. 1940 totálně nasazen, po válce u národního výboru, tajemník Svazu čsl. Spisovatelů
po r. 1968 zakázaným autorem
dílo:
Ročník jednadvacet – příběh generace narozené ve stejném roce jako autor
- lidé odvelení do říše, kde museli tvrdě pracovat
- román byl ceněný kritikou i čtenáři, získal státní cenu
LUSTIG, FRÝD, PAVEL
Arnošt Lustig (1926-2011)
- židovský původ, vězněn v Terezíně, Osvětimi a Buchenwaldu
- r. 1945 utekl z transportu smrti, vystudoval VŠ a pracoval jako redaktor
- r. 1948 byl zpravodajem v izraelsko-arabské válce
- po r. 1968 emigroval, stal se ineditním autorem – žil v Izraeli, poté v USA
- přednášel teorii literatury ve Washingtonu
povídky: Noc a naděje, Démanty noci, Ulice ztracených bratří
- zpracovává zážitky z holocaustu, vždy 2 vrstvy – detailní zobrazování nacistických hrůz a vnitřní stavy hrdiny
Dita Saxová, Modlitba pro Kateřinu Horovitzovou – novely, hrdinky v psychickém vypětí
Miláček – román z izraelsko-arabské války
Norbert Frýd (1913-1976)
- autor oficiálně vydávané tvorby
- prozaik – autor pohádek a dobrodružné prózy
- představitel druhé vlny válečné tvorby – autor próz o koncentračním táboře
- byl vězněn v Terezíně, Osvětimi a Dachau
rysy: zvýrazněná psychologie, tragika spočívá v pocitech postav
vyprávění v er-formě – věcně, bez příkras
Krabice živých – román odehrávající se v německém koncentračním táboře na konci 2. sv. války
- pražský intelektuál Zdeněk Roubík pracuje jako pomocník vězeňského písaře a má na starost kartotéku vězňů = krabici živých
- touží přežít, ale také pomáhá jiným
Ota Pavel (1930-1973)
- vl. jménem Ota Popper, otec byl žid, on a dva bratři byli odvedeni do koncentračního tábora
- prozaik, novinář – sportovní redaktor
- onemocněl duševní chorobou, léčil se a intenzivně psal
rysy: zobrazení okolí řeky Berounky a křivoklátských lesů
poetické vyprávění, básnické zobrazení přírody, laskavost
upřímnost, opravdovost
významné místo má příroda
píše menší prozaické útvary, silně lyrizované
- „básník řeky a tichých večerů“, znalec lidských duší
- autobiografický, vychází ze 2 zdrojů – otec Leo, obchodní cestující a okolí řeky Berounky
2 okruhy tvorby:
povídky a reportáže ze sportovního prostředí – Plná bedna šampaňského, Dukla mezi mrakodrapy, Pohádka o Raškovi
povídky s postavou tatínka – Smrt krásných srnců, Jak jsem pokal ryby (obě povídkové knihy vyšly v souboru Zlatí úhoři)
- dětství na chalupě, v pozadí transporty do koncentráků a válkaú)
Jan Drda – Vyšší princip (ukázka)
Posadili se jako stroje, když on dosedl za katedru. Ne třída. Už ne společenství. Každý z nich sám, oddělen vlastní skořápkou strachu. Či nenávisti?
„Žáci,“ řekl jim, ale hlas se mu zadrhl už na prvním slově. Nemohl ani vydechnout. Vstal, aby si uvolnil hrudník. V ubohém zmačkaném sáčku starého mládence, s kalhotami vyboulenými na kolenou, ošklivec zďobaný neštovicemi se postavil na samý kraj stupínku.
„Žáci,“ vykoktal po druhé, škrtě se v límečku, „profesorský sbor mne pověřil abych... ehm… včerejší... smutnou událost... uvedl... na pravou míru... S hlediska... vyššího principu mravního...“
V tu vteřinu se k němu zvedlo dvacet párů očí. Jako by ta stará, častým užíváním znevážená fráze najednou nabyla nové, strašné chuti a tvaru. Jako by byla nepřátelstvím, které pokládá mezi ně a sebe. Anebo... S největším úsilím popadl dech. A potom naráz, s chvatem tonoucího, jenž se bojí, že bude zahlcen a nedořekne, vykřikl na své žáky:
„S hlediska vyššího principu mravního... vám mohu říci jenom jedno: vražda na tyranu není zločinem!“
Tou jedinou větou se zbavil všeho napětí a zmatku. V hlavě se mu rozjasnilo, s nesmírnou přesností a podrobností rozeznával každého z těch dvaceti, které vedl už od kvinty a jejichž oči teď visely na jeho ústech: dobráky, zarputilce, úskočníky, chlapce čestné a mírné vedle divochů a ulejváků, tvrdohlavce, šplhouny i pomalé, těžkopádné dříče a nemotory. Dost možná, že právě mezi nimi je ten, kdo udal Ryšánka, možná, že nějaké drobné příkoří, nedorozumění nebo nepostřehnutelná nenávist přinese nové úděsné ovoce. Leč přes to všecko: kterému z nich je možno lhát do očí? Popadla ho žíznivá potřeba, zrovna před těmito chlapci říci větu, kterou už od včera v sobě přemáhal, kterou div nevyslovil ráno ve sborovně, s kterou se musel svěřit stůj co stůj. Pomalým, tichým, uvnitř klidným hlasem řekl své třídě, vydávaje se jí docela do rukou:
„Také já... schvaluji atentát na Heydricha!“
Cítil, že bylo vyřčeno všecko. Obrátil se proto ke katedře, usedl a začal zapisovat do třídní knihy. Ale sotva se dotkl perem stránky, ozval se z lavic povědomý hluk. Vyšší princip zvedl pomalu oči ke své třídě. Dvacet septimánů stálo před ním v pozoru, se zdviženými hlavami, s očima planoucíma.