ÚTVARY NÁRODNÍHO JAZYKA
ÚTVARY NÁRODNÍHO JAZYKA
Spisovné:
- spisovná čeština – jednací jazyk na veřejnosti (sdělovací prostředky, státní a jiné dokumenty, školy, úřady, odborná a umělecká literatura)
- vznikla na základě středočeského nářečí
- není však úplně jednotná
NORMA, KODIFIKACE
Jazyk = společenská zvyklost, společenská norma – v jazyce není dána předpisem, vytváří se samovolně
Je zapotřebí, aby tato norma byla zachycena a popsána ve formě příruček = kodifikace (uzákonění)
- hovorová čeština – mluvená podoba spisovné češtiny (v běžném společenském styku a komunikaci), nemá archaické a knižní prostředky (odebrat se, břímě), stavba vět je jednodušší, volnější, slovní zásoba je obohacena slovy z obecné češtiny (legrace, trucovat), a u víceslovných pojmenování dochází k univerbizaci (zkrácení v jedno slovo) – spacák, panelák, náklaďák
Nespisovné:
a) teritoriální (územní) diferenciace (rozrůzněnost)
- nářečí (dialekty) – odlišené místně, zeměpisně, např. v Čechách podkrkonošské, chodské, na Moravě lašské, hanácké, moravskoslovenské
Čím vzdálenější území od centra (Prahy), tím větší nářeční rozrůznění
Postupně nářeční rozdíly mizí (vliv školy, médií, pohybu obyvatel)
Nářečí česká: východočeská, jihozápadočeská, českomoravská (část jihovýchodních Čech a jihozápadní Moravy), středočeská
Nářečí moravská: lašská (severní Morava), hanácká (střední a jižní Morava), moravskoslovenská (východní Morava)
Všichni lidé, kteří mluví česky, si bez obtíží rozumějí. Zároveň je však pro českou jazykovou situaci příznačný poměrně velký rozdíl mezi tradiční spisovnou češtinou a jazykem běžně mluveným.
Nespisovná mluva obyvatelstva je rozlišena územně. V Čechách převládá interdialekt (nadnářeční útvar), zvaný obecná čeština, který se vyvinul na podkladě hlavních rysů nářeční skupiny středočeské. Na Moravě můžeme pozorovat větší nářeční rozdíly. Jde o tři výrazné nářeční oblasti: hanáckou (středomoravskou), moravsko-slovenskou (neboli východomoravskou včetně Valašska) a lašskou (slezskou).
b) sociální diferenciace
- profesní mluva = mluva zaměstnanců určitého povolání, oboru, např. zedníků (fanka, šalovat), lékařů (exnout, kajzr-císařský řez, slepák, penoš), železničářů (šraňky, bobina-název lokomotivy, ranžír-seřadiště)
- slang = mluva zájmových skupin, má emocionální zabarvení, např. studentský (matyka, koule), myslivecký (slechy-uši, běhy-dolní končetiny, prut-ocas, světla, barva, pírko, křižák)
- argot = mluva společensky (sociálně) izolovaných či vyřazených vrstev, např. zlodějů (káča, fízl, prkenice), vězňů (dóžo, dožínky=doživotí, kukačka, čučkin=dozorce), narkomanů...
známá byla např. ve 20. a 30.letech minulého století hantýrka „pražských pepíků“ neboli „pražské galérky“ (bonzák-udavač), v Brně pak „plotňáčtina“ (šalina), která je výrazně česko-německá