05.07.2015 11:04

Kontrolní otázky:

Jak byste definovali pojem právní norma? Které části musí právní norma obsahovat? Co obsahuje hypotéza právní normy? Co obsahuje dispoziční část právní normy? Co se rozumí pod pojmem sankce právní normy?
Jak dělíme právní normy zý hlediska funkce? Jak vysvětlíte pojem kategorická právní norma? Jak vysvětlíte pojem dispozitivní právní norma?
Co rozumíte pojmem pyramida právní síly? Která právní norma je na vrcholu pyramidy?
Co je platnost, účinnost a působnost právní normy? Jaké znáte faktory působnosti?
Jak byste definovali právní vztah? Co vyjadřuje pojem "právní událost"? Co vyjadřuje pojem "právní úkon? Co vyjadřuje pojem "Právní skutečnost"? Jak byste definovali pojem "protiprávní jednání"? Jak byste definovali pojem "Protiprávní stav"?
Co rozumíte pod pojmem interpretace (výklad ) práva? Co jsou judikáty?
Jak byste charakterizovali demokratický a právní stát?

Právní normy

Základním prvkem systému práva je právní norma.

nelze chápat jako konkrétní obecně závazný předpis, ale jako jedno závazně obecné pravidlo
jedna takováto norma nemůže být vykládána jakkoliv izolovaně, ale musí být vždy vykládána a tedy chápána ve smyslu celého systému práva
každá právní norma obsahuje určité podmínky a předpoklady, při jejichž naplnění se bude realizovat stanovené pravidlo

a) hypotéza (předpoklady a podmínky)
b) dispozice (pravidlo chování … oprávnění a povinnosti)
c) sankce (následky při porušení)

- ne vždy musí být všechny tři části v jednom paragrafu
- hypotéza může být rozdělena do dvou částí (obecné části zákona a zvláštní)

Klasifikace právních norem

- právní normy lze třídit dle různých hledisek
- umožňuje to snazší praktickou orientaci při výkladu
- podle orgánů, které mají právo vydávat právní akty rozlišujeme:

Orgány, které mají právo vydávat právní akty
a) právní normy prvotní
    i. samostatná působnost
    ii. vyhlášky obcí, zákony atd.
b) právní normy odvozené
    i. přenesená působnost
    ii. vyhlášky ústředních orgánů, vládní nařízení atd.

Dělení právních norem
- dle konkrétní problematiky
- např. ústavní, správní, finanční, občanského, obchodního, rodinného, trestního atd.

Podskupiny právních norem

(povaha pravidel dle obsahu)

a) kogentní (kategorické)
    i. zvláště důležitý význam (správní, trestní, ústavní nebo procesní právo)
    ii. jejich použití nemůže být vyloučeno nebo omezeno
    iii. většinou obsahuje složení: musí … jinak
    iv. příklad (zákoník práce § 31 odstavec 3 … zkušební doba musí být sjednána písemně, jinak je její sjednání neplatné)

b) dispozitivní
    i. umožňuje úpravu právní normy po souhlasu obou zúčastněných stran
    ii. použití ve větším rozsahu v právu občanském, obchodním a částečně i pracovním
    iii. příklad (výplata podílu na zisku ve společnosti s r.o.)

c) opravňující
i. oprávnění někoho na něco (např. na výplatu mzdy)

d) zavazující
i. forma příkazu (přikazující)
ii. forma zákazu (zakazující)

e) obecné
i. platnost na celé území státu bez časového omezení
ii. trestní právo

f) zvláštní
    i. vztahují se obvykle na určitou územní, časovou nebo osobní působnost
    ii. nelze ji vykládat extenzivním (rozšiřujícím) způsobem
    iii. např. obecně závazné vyhlášky obcí, lustrační zákon atd.

g) hmotně-právní
    i. práva a povinnosti subjektů obsažené v hmotně právních obecně závazných právních předpisech
    ii. např. občanský zákoník, obchodní zákoník, trestní zákon, zákoník práce atd.
    iii. v případě hmotně-právního řízení je např. doručení dopisu zapotřebí zajistit přímo do rukou příjemce a to do lhůty stanovené

h) procesní
    i. upravuje postup státních orgánů při jednotlivých druzích řízení (např. exekuce)
    ii. např. občanský soudní řád, trestní řád, správní řád atd.
    iii. v případě procesního řízení je např. doručení dopisu zapotřebí zajistit pouze započetí přepravy (poštou) v poslední den lhůty

i) veřejnoprávní
i. dle těchto norem plní svoji funkci stát nebo obec vůči ostatním subjektům
ii. jed o normy kategorické (je vidět nadřazení státu vůči ostatním)

j) soukromoprávní
    i. dispozitivní charakter
    ii. vzájemně rovné postavení (občanský zákoník)
    iii. stát a obec zde vystupuje jako jakýkoliv subjekt

Právní vztahy

jedna z forem existence a regulace společenských vztahů
vztah oprávněného subjektu s určitým subjektivním právem (nárokem) k povinnému subjektu, který má k subjektivnímu právu oprávněného odpovídající povinnost

Předpoklady právních vztahů (vzniku, změny a zániku)

Právní norma
- uplatnění za předpokladu hypotézy předpokládané skutečnosti

Právní skutečnost

1) jsou volním (vůle) chováním
1.1 právní jednání (je v souladu s právní normou nebo alespoň s ní není v rozporu)

        Rozlišujeme dva základní druhy
        1.1.1 právní úkony, což jsou projevy vůle subjektů, se kterými právní předpisy spojují vznik, změnu nebo zánik právního vztahu. Aby úkon byl úkonem právním a nebyl neplatným, musí být učiněn:
            1.1.1.1 svobodně (př. jednání pod nátlakem fyzického násilí, psychického donucení nebo bezprávé výhružky)
            1.1.1.2 vážně (př. výroky při hře, učiněné žertem, v rámci výuky apod.)
            1.1.1.3 srozumitelně (př. je-li formulován takovým způsobem, že není možné zjistit obsah)
            1.1.1.4 určitě (př. pokud má věcné nedostatky, které nelze překonat i za použití výkladových pravidel)
            1.1.1.5 stanovenou formou (ústně, písemně, konkludentně čili mlčky)
            1.1.1.6 nesmí svým obsahem odporovat zákonu (př. rozpor s kogentními právními normami)
            1.1.1.7 zákon obcházet (př. není se zákonem v přímém rozporu, ale ve svých důsledcích by vedlo k nedodržení zákona)

1.1.2 konstitutivní individuální právní akty státních orgánů, které zakládají, mění nebo ruší právní vztahy (např. rozhodnutí stavebního úřadu o kolaudaci atd.)
1.1.2.1 musí jít o individuální akt konstitutivní (nikoliv deklaratorní)

    1.2 protiprávní jednání (delikt)
            1.2.1 projev vůle subjektu, kterým tento subjekt porušuje svoji právní povinnost
            1.1.2 následkem je právní odpovědnost (delikvent)

2) nejsou volním chováním
    2.1 právní události
        2.1.1 váže se na ně vznik, změna nebo zánik právního vztahu, avšak nebyly vyvolány činností dotčených subjektů
        2.1.2 uplynutí promlčecí nebo prekluzivní lhůty
            2.1.2.1 promlčecí lhůta (v případě, že povinný subjekt splnil svou povinnost po uplynutí promlčecí doby, plnil po právu a dodatečně)
            2.1.2.2 prekluzivní lhůta (v případě, že povinný subjekt splnil svůj závazek vůči oprávněnému subjektu po uplynutí prekluzivní lhůty, je to plnění bez právního důvodu …bezdůvodné obohacení - možnost navrácení)
        2.1.3 např. narození a smrt fyzické osoby, vydržení podle občanského zákoníku (změně vlastnického práva přímo ze zákona)
        2.1.4 právní následky z právní události vznikají, mění se nebo zanikají buď
            2.1.4.1 přímo na základě toho, že k takové události došlo (smrt manžela - zrušení manželství, bezpodílové spoluvlastnictví manželů atd.)
            2.1.4.2 následování jiné právní skutečnosti (např. po uplynutí promlčecí lhůty dlužníka, je nutné, aby dlužník podal dovolání o promlčení, jinak na toto promlčení nebude brán zřetel

    2.2 protiprávní stavy
        2.2.1 výsledky nezaviněného chování subjektu nebo výsledky událostí, které jsou v rozporu s platným právem, přičemž právní norma ukládá určitému subjektu povinnost takový stav napravit (a to i při nezavinění)
        2.2.2 např. pracovní úraz

K realizaci právního úkonu může
a) činností subjektu
    a. např. při nedodržení pracovního poměru na dobu určitou a následné její přetažení bez výzvy zaměstnavatele se přeměňuje vztah z doby určité na dobu neurčitou
b) nečinností (opomenutím) subjektu
    a. viz. přiklad předchozí
    b. typickým příkladem je neuplatnění práv ve stanovených lhůtách (kdy po uplynutí nastává promlčení nebo prekluze)

Právní úkon může být
a) jednostranný
a. vydědění potomka, závěť, dání výpovědi, okamžité zrušení pracovního poměru
b) dvoustranný (mnohostranný)
a. pracovní smlouva, dohoda dědiců o vypořádání, dohoda o užívání společné věci atd.

Subjekty právních vztahů
a) fyzické osoby
b) právnické osoby
c) státní orgány (tzn. orgány veřejné správy)
d) samotný stát

Druhy způsobilosti

a) způsobilost k právům a povinnostem (právní subjektivitu)
    a. přiznaná způsobilost být subjektem určitého druhu právních vztahů
    b. např. vlastnické právo
    c. aby tato způsobilost byla realizována, musí zpravidla nastat některá právní skutečnost (právní, protiprávní událost nebo protiprávní stav)
b) způsobilost k právním úkonům
    a. způsobilost právně účinným způsobem se chovat
    b. brát na sebe práva a povinnosti zakládat, měnit nebo rušit právní vztahy
c) způsobilost k právní odpovědnosti
    a. subjekt je odpovědný za vlastní protiprávní jednání a musí snášet i jeho následky

Věková způsobilost je různá dle zákonu, který se k ní váže. Např. podle občanského zákoníku nabývá fyzická osoba způsobilosti mít práva a povinnosti svým narozením a způsobilosti k právním úkonům nabývá až svou zletilostí.

Druhy právnických osob (viz. občanský zákoník)
a) sdružení fyzických a právnických osob (obchodní společnosti, občanská sdružení, politické strany)
b) účelová sdružení majetku (nadace, fondy)
c) jednotky územní samosprávy (obce, vyšší územně správní celky uvedené v ústavě)
d) jiné subjekty, o kterých to stanoví zákona (vysoké školy a jiné státní organizace

- státní orgány mají vymezenou svojí činnost a působnost (jednají ve jménu státu)
- stát vystupuje jako subjekt právních vztahů v mezinárodních právních vztazích, ve vztazích veřejné správy a může být subjektem vlastnického vztahu dle občanského zákoníku

Obsah právních vztahů

Obsahem jsou práva a povinnosti subjektů právních vztahů. Můžeme zahrnovat dvojí způsob chování:
1) směřující k uspokojování potřeb a zájmů oprávněného tzv. subjektivní právo (vlastník)
    1.1 právo absolutní
        1.1.1 oprávnění určitého subjektu odpovídá povinnosti všech ostatních subjektů
        1.1.2 viz. právo vlastnické
    1.2 právo relativní
        1.2.1 odpovídá právní povinnosti určitého subjektu
        1.2.2 právní povinnost - nutnost subjektu právního vztahu jednat tak, jak jej obecně závazný předpis (právní norma zavazuje)
        1.2.3 viz. oprávnění věřitele a povinnost dlužníka
2) spočívající v možnosti od jiného subjektu požadovat, aby
    2.1 něco dal (např. prodávající je povinen předat kupujícímu prodávanou věc)
    2.2 něco vykonal (např. zaměstnanec je povinen vykonávat sjednaný druh práce)
    2.3 něčeho se zdržel (např. vlastník se musí zdržet všech činností, kterými by obtěžoval okolí)
    2.4 něco strpěl (např. vlastní nemovitosti, která je zatížena věcným břemenem je povinen strpět výkon práv)

Objekty právních vztahů

Objektem právních vztahů je uspokojování potřeb a zájmů subjektů.
a) věci (tzv. ovladatelné hmotné předměty)
b) objekty mající povahu živých tkání
c) výsledky tvůrčí duševní činnosti
d) hodnoty nemajetkové povahy (právo na zdraví, na život atd.)
e) výsledky určitého chování a činnosti směřující k zajištění zdravotních, sociálních, vzdělávacích a kulturních potřeb

V případech, kde výsledek není oddělitelný od činnosti se částečně překrývá obsah a objekt právního vztahu.

Druhy deliktů

1. trestné činy
    a. sankce může uložit pouze soud
    b. jsou definované v trestním zákoně
2. správní přestupky
    a. spočívá v kvalifikovaném porušení (viz. obecně závazný správní předpis)
    b. např. stavební zákon, celní zákon, přestupkový zákon
    c. sankce ukládají obvykle orgány státní správy (orgány policie)
3. kárné (disciplinární delikty)
    a. zaviněné porušení pracovních nebo služebních povinností zaměstnanců
    b. sankce ukládají obvykle nadřízení zaměstnancům (případně statutární či jiné orgány)
4. ostatní delikty
    a. delikty upravené soukromoprávními předpisy (normami)
    b. např. majetkové odpovědnosti, smluvní pokuty (viz. obchodní či občanský zákoník)

Platnost a působnost normativních právních aktů

Normativní právní akt se stává platný

a) musí splňovat všechny náležitosti předepsané právním předpisem (ústavou)
b) musí být vydán příslušným orgánem (parlamentem, vládou atd.)
c) musí být řádně vyhlášen (sbírka zákonu, úřední deska)

Působnost (účinnost)

rozsah v jakém se konkrétní právní norma použije
a) časová
    a. udává ohraničení období
    b. platnost se neshoduje s počátkem účinnosti
    c. účinnost je výslovně stanovená, pokud ne, tak platí, že nabývá účinnosti 15 dnem po vyhlášení (výjimkou může být např. lustrační zákon … den vyhlášení = den účinnosti)
b) prostorová
    a. daná uzemím
    b. normativní akty ústředních orgánů ČR jsou obvykle platné pro celou ČR
    c. v obecně závazných vyhláškách obcí mají působnost v obvodu působnosti místních orgánů
    d. výsledně však může být vymezena i na omezenější část území (např. pohraničí)
c) osobní
    a. vztahuje se jak na občany se státní příslušností, tak i bez státní příslušnosti
    b. některé právní normy se vztahují i na české státní občany pobývající v cizině
    c. může být značně složitá (např. padělání peněz poškozující cizí země)

- norma ztrácí platnost v případě, že nabude platnosti a účinnosti nový normativní právní akt
- výjimečně je již od počátku platnosti jeho platnost časově omezena a je uvedena v závěrečních ustanoveních (derogační klauzule)

Druhy derogačních klauzulí
a) generální - obecně stanoví, že se ruší všechny právní normy, které odporují ustanovením nového normativního právního aktu (nevhodná)
b) obsahuje přesný výčet všech zrušených ustanovení (případně celých normativních právních aktů)

Výjimka v oblasti časové působnosti
Retroaktivita
zpětná působnost (skupiny případů)
a) právní norma upravuje i vztahy vzniklé přede dnem, kdy norma nabyla účinnosti (lustrační zákon)
b) vznik právního vztahu se sice posuzuje podle právní normy účinné v době vzniku, ale obsah tohoto vztahu (práva a povinnosti) jsou posuzovány dle normy nové (zrušení církevních sňatků 1951 - sňatky jsou v platnosti, ale manželům se změnila práva a povinnosti)

V trestním a přestupkovém právu je přípustná pouze tehdy, jestliže posouzení zaviněného protiprávního jednání, kterého se subjekt dopustil za účinnosti staré právní normy, je podle nové právní normy pro něj příznivější. (jinak je retroaktivita v těchto normách nepřípustná)

Systém práva

Systémem práva rozumíme splnění obou základních kritérií systému
a) jednotu
b) vnitřní diferencovanost (tzn. členění práva do částí)
a. specifické znaky, principy

Druhy právních systémů

a) kontinentální
    a. systém románsko germánský
    b. systém psaného práva
    c. základem bylo římské právo
    d. vylučuje soudcovskou tvorbu pramenů práva
b) angloamerický
    a. právo soudcovské
    b. obecně závazné rozhodnutí soudu (precedent)
    c. USA, Kanada, Velká Británie a Austrálie (bývalé britské kolonie)
c) islámské právo

Právní normy podle společenských vztahů (vnitrostátní právní řád)

a) ústavní
    a. organizace státu a základní práva a povinnosti občanů
b) správní
    a. vztahy, v nichž jako subjekty vystupují orgány státní správy, které rozhodují o subjektivních právech a povinnostech fyzických a právnických osob
c) finanční
    a. viz. správní právo
d) pracovní
    a. pracovní vztahy mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem
e) občanské hmotné
    a. osobní a osobnostní práva a majetkové vztahy fyzický a právnických osob, vznik, změnu a zánik povinností a sankce za porušení
    b. založeno na rovnosti subjektů
    c. smluvní svobodě a nezasahování třetích osob do těchto vztahů
    d. např. práva věcná, závazková, dědická, autorská a další
f) obchodní
    a. viz. právo občanské
    b. pokud obchodní právo nezahrnuje řešení věci, pak se přechází na právo občanské
    c. postavení podnikatelů, obchodně závazkové vztahy a vztahy s podnikáním související
g) rodinné
    a. vztah mezi manžely, rodiči, dětmi a dalšími příbuznými (případně náhradní výchovy)
h) občanské právo procesní
    a. postupy soudů a jiných subjektů v občanském řízení při ochraně subjektivních občanských, včetně rodinných a pracovních práv (zákon chráněných zájmů)
i) trestní právo hmotné i procesní
    a. chrání společnost před trestnými činy
    b. stanový tresty za jejich spáchání a postup orgánů činných v trestním řízení
j) mezinárodní právo soukromé
    a. občanskoprávní vztahy s cizím prvkem související nejméně s dvěma právními řády
    b. kolizní normy (tzn. stanovení podle kterého práva bude konkrétní právní vztah řešen)

Základní rozdělení práva

a) mezinárodní
    a. vztahy mezi státy
    b. je zapotřebí transformace prostřednictvím práva daného státu
b) národní (vnitrostátní)
    a. vztahy mezi subjekty na území daného státu
    b. pokud nedojde k transformaci, pak je nutno se řídit normami vnitrostátního práva i kdyby odporovaly právu mezinárodnímu

Toto pojetí odpovídá suverenitě (svrchovanosti) jakožto specifickému znaku státu
- projevy vůle státu
- integrační snahy a procesy probíhající zejména ve vztazích mezi západoevropskými zeměmi vedli k úpravě tohoto pojetí
- největší dosah v tomto směru … úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod k členským státům Rady Evropy
- viz tvorba práva federativního typu

PRAMENY SPRÁVNÍHO PRÁVA

1) prameny v materiálním smyslu
2) prameny ve formálním smyslu

PRAMENY V MATERIÁLNÍM SMYSLU

společenské vztahy ve VS v oblasti společenského života, kde jsou vykonávány
musí existovat obecně závazná pravidla
zachycují záměry a změny požadovaného chování (tzv. společenská poptávka - např. společenská poptávka ohledně zavedení školného na vysokých školách, a tím i vznik právní úpravy)
VS je tvořena soustavně, existuje stálý vývoj právní úpravy

PRAMENY VE FORMÁLNÍM SMYSLU

zákonem jsou stanoveny určité formy pramenů
forma pramenů není libovolná, ale je předepsaná v zákonné úpravě
vyplývá z principu legality
jde o právo psané (v kontinentálním systému práva)
výjimkou jsou obecné principy, které nemusí mít psanou podobu
existují ve všech formách právních předpisů
normy správního práva jsou hierarchicky uspořádané
platí kolisní pravidla stanovující prioritu právních norem:
1) lex posterior derogat priori = pozdější zákon ruší dřívější
2) lex superior derogat inforiori = silnější zákon ruší slabší
3) lex specialis derogat generali = zvláštní zákon ruší obecný

DRUHY PRAMENŮ

Ústava:
- článek 1, odst.1 - základní ústavní principy pro správní právo
- článek 2, odst.3 - princip legality
- článek 2, odst.4 - postavení občana vůči státní moci
- článek 9, odst.9 - výklad při aplikaci právních norem
- článek 12 - nabývání a pozbývání státního občanství
- III. hlava - moc výkonná
- V. hlava - NKÚ
-VII. hlava - územní samospráva

Listina ZPS:
článek 2 a 3 - opisuje to co říká ústava

Ústavní zákony:
- o vytvoření vyšších územních celků a samosprávných celků
- o bezpečnosti ČR
- nejvyšší právní předpisy
- rozpory řeší Ústavní soud

Normy mezinárodního práva:
Vztah právních řádů upravuje článek 10 ústavy - přednost mezinárodní smlouvy před zákonem. Existují tři možnosti vtělení cizího práva:
1) inkorporace mezinárodních norem do právního řádu (změna zákonů)
2) vydání ve Sb.
3) zákon odkazuje na mezinárodní smlouvu

Normy EU:
- vytvořeny ze tří základních společenství - EHS, ESUO a EUROATOM
- vznik komunitárního práva
- nejedná se o mezinárodní normy ani normy vnitrostátní (něco mezi)
- jsou závazné pro členské státy buď přímo nebo nepřímo (směrnice)
- vztah ČR a evropských norem - normy nemají charakter práva ve formálním slova smyslu
- asociační dohoda - snaha sladit právní řády

Zákony:
- tato úprava je oktrojována moci výkonné mocí zákonodárnou
- vláda je největším navrhovatelem zákonů
- dělí se na: správní normy hmotně právní; správní normy procesní; správní normy organizační - organizace veřejné správy (552/1991 Sb., 2/1992 Sb., 128/1992 Sb., 129/1992 Sb.)

Zákonná opatření senátu:
- článek 33 ústavy přímo popisuje tato opatření

Podzákonné normy

Podzákonné právní předpisy jsou imanentní (tvořeny veřejnou správou).

originární:
- v mezích zákona, ale nikoli v provedení zákona
- vyhlášky obcí, krajů (článek 104 odst.3 ústavy)
- upravení jakékoli oblasti samosprávy, ale jen podzákoně

derivativní:
- nařízení v souvislosti s vládou (článek 79 odst. 3 ústavy - přijímány i ministerstvem)
- nazývají se vyhlášky, pokud jsou nařízeny ministerstvem
- dále se nazývají nařízení, pokud jsou vydány kraji a obcemi
- vznikají na základě zmocnění zákona
- obce a kraje je vydávají v tzv. přenesené působnosti (musí být v souladu s vyhláškou)

2. Právní normy