TVAROSLOVÍ V.
TVAROSLOVÍ V.
Slovesa (verba)
vyjadřují děj, a to činnost (učím se), stavy (sedím), změny stavu (červenám), děj probíhající (= přítomný), děj, který proběhne (= budoucí), děj, který proběhl (= minulý)
časují se – vyjadřují osobu, číslo, čas, způsob, slovesný rod, slovesný vid
zařazují se ke třídě a vzoru
ve větě plní funkci přísudku (určitý tvar) nebo Do, PO, Pk, Pt (neurčitý tvar)
typy sloves:
slovesa plnovýznamová – mají samostatný věcný význam
- mohou být předmětová (pomáhat, vidět, dosáhnout) nebo bezpředmětová (jít, spát, mluvit)
slovesa pomocná – pojí se s jinými slovesy plnovýznamovými
- vlastní: být, mít, stát se
- modální (způsobová): chtít, mít, moct, muset, smět
- fázová: začít, přestat, zůstat
slovesa zvratná – spojena s tvarem osobního zájmena zvratného si/se
- myji se, přeji si, rozumět si, navštěvovat se
pouze se zvratným: smát se, bát se
rozdělení podle vidu = schopnost slovesa vyjádřit stejný děj s rozdílným průběhem
slovesa nedokonavá – děj je neohraničený
- padá, čte
slovesa dokonavá – děj je ohraničený, ukončený
- spadne, přečte
- nemohou vyjadřovat přítomnost, ale jen děj uskutečněný nebo budoucí
slovesa obouvidová – absolvovat, promovat, obětovat, věnovat
slovesné tvary:
určitý tvar – vyjadřuje osobu, číslo, čas, způsob, slovesný rod, slovesný vid
- tvary oznamovacího, rozkazovacího a podmiňovacího způsobu
neurčitý tvar – nevyjadřuje některé z kategorií
- přechodníky, infinitiv, příčestí minulé a trpné
jednoduchý tvar – jednoslovné sloveso
- oznamovací způsob času přítomného, budoucí čas dokonavých sloves, rozkazovací způsob, přechodník přítomný a minulý, infinitiv,...
složený tvar – víceslovný tvar, obsahuje pomocné sloveso
- oznamovací způsob minulého času, budoucí čas nedokonavých sloves, podmiňovací způsob,...
Mluvnické kategorie sloves
1. osoba: 1. os. j. č. podmět děje vyjadřuje mluvčího
1. os. mn. č. děj se vztahuje ke skupině osob + mluvčí
2. os. j. č. podmět je adresátem děje
2. os. mn. č. podmět je adresátem děje + ostatní mimo mluvčího
3. os. j. a mn. č. podmět je někdo jiný než mluvčí nebo adresát
2. číslo: jednotné, množné, ve staré češtině duál
zvláštnosti:
autorský plurál (plurál skromnosti) – K tomu se ještě vrátíme. Přejdeme k výkladu.
plurál majestatikus (sloh panovníků) – My, Karel IV., král český, jsme se rozhodli takto....
vykání (vyjádření úcty) – Půjčte mi prosím...
onkání (dříve dospělých k mladším) – Šel domů a necoural venku.
onikání (vyjádření nadřazenosti) – Co ráčejí poroučet?