12.05.2015 21:47

Humanismus v českých zemích / 70.léta 15.st. – 20.léta 17.st./

V této době dochází k mnohým rozporům mezi městy a šlechtou i mezi městy a panovnickým dvorem. Panovníci se dostávají do stále větší závislosti na šlechtě – vláda Jagellonců. V této době vzniká anekdotický výrok pánů, určený králi Vladislavovi Jagellonskému: „Ty jsi náš král a my jsme tvoji páni.“ Páni měli stále vlivnější postavení – panovníci pobývali v Uhrách.

Vzdělání

• klesá význam Karlovy univerzity – měla pouze jednu fakultu – artistickou – studenti odcházeli většinou na zahraniční univerzity /Lipsko, Vídeň, Krakov/

• předstupněm studia na univerzitě byly městské /partikulární/ školy, některé z nich měly velmi dobrou pověst /Žatec, Plzeň/, Gymnázium v Soběslavi – učila se latina, řečtina, logika, doporučovala se četba křesťanských autorů, doma bylo možné číst i autory pohanské i jiné světské knihy

• školy byly v každém větším městě – každý měšťan měl základní vzdělání

• škola měla sloužit ke vzdělání „církve, Krista a prospěchu obecnému“ – tato spoutanost se projevuje i v literatuře

Volnější situace byla v ostatních druzích umění. Největší rozvoj zaznamenává výtvarné umění a hudba – zámky Bučovice, město Telč.

1526 – nástup Habsburků na český trůn – opírali se o šlechtu cizího původu, o katolickou církev /města a nižší šlechta byly v pozadí/.V této době se stává z Prahy město „starobylé, královské a velmi honosné“ , Pražský hrad je nádherný, má o mnoho rozlehlejší přijímací komnaty a prostornější zahrady než londýnský Tower – napsal o Praze angl. básník John Taylor.

Praha byla městem umělců a učenců, astrologů, alchymistů, procházely jí tak významné osobnosti jako byli Tycho de Brahe, Kepler, Descartes, Komenský, Jessenius…

Praha se stala centrem mohutného rozmachu, neboť se na jejím hradě usadil Rudolf II./český král a německý císař/ - povolal do Prahy umělce z celé Evropy – sbíral umělecké předměty – konec tomuto rozmachu učinila třicetiletá válka - co neodvezli Rudolfovi nástupci do Vídně, odvezli Švédové. Část rudolfinských sbírek byla objevena v polovině našeho století a instalována v hradní obrazárně na Pražském hradě.

Literatura

Zábavné písemnictví ustupuje do pozadí, šíří se především nauková literatura. Spisovným jazykem se vedle češtiny stává latina /přibývá vzdělaných vrstev/. I u nás se objevují průkopníci nového světového názoru – humanismu, kteří se snaží změnit středověký zájem o poznávání pouze Boha v zájem o člověka. Humanisté soustavně studovali antiku – snažili se napodobit antické vzory. Je to doba zrodu moderní vědecké zásady „ad fontes“ – k pramenům – zvyšuje se zájem o materiálové studium, klade se důraz na samostatné myšlení.

Humanismus

• nadnárodní /latinský/

• národní /český/

Nadnárodní humanismus

Jan z Rabštejna

spis Dialogus

• hájil politiku Jiřího z Poděbrad v době, kdy katolické panstvo vystoupilo proti panovníkovi

• dílo je psané formou rozhovoru tří šlechticů – jiného politického názoru

Bohuslav Hasištejnský z Lobkovic /asi 1461-1510/

• autor filozofických spisů, básník, prozaik

• studoval v Bologni, získal doktorát církevního práva, hodně cestoval

Traktát o lidské ubohosti

Národní humanismus

• psaný česky – díla měšťanů měšťanům určená

Viktorin Kornel ze Všehrd / asi 1460-1520/

• právník

• napsal předmluvu k překladu Knih o napravení padlého od Jana Zlatoústého – zformuloval program humanismu – požadavek, aby český vzdělanec nepracoval v oblasti latinské literatury, aby usiloval o psaní literatury česky

• O práviech, súdiech a dskách země české knihy devatery – výklady právnických pojmů – snažil se v zápase měst a šlechty podpořit města – nepodařilo se mu to – r. 1500 bylo uzákoněno Vladislavské zřízení - hájilo zájmy šlechty, tím bylo poraženo jeho úsilí a on se vzdává veřejné činnosti

Viktorin Kornel nezůstal se svým programem osamocen. Následovalo jej několik spisovatelů, kteří se nechtěli spokojit jen s přijímáním cizí literatury v cizím jazyce, ale chtěli uvádět novou vzdělanost do tvorby psané česky.

Byli to např.:

Řehoř Hrubý z Jelení

• překládal díla F. Petrarcy, E. Rotterdamského/ E. Rotterdamský je pokládán za jednoho z nejvýznamnějších humanistů 16.st. – proslul dílem Chvála bláznovství/

Mikuláš Konáč z Hodiškova

• vydavatel české humanistické tvorby

Rozkvět měšťanské literatury

• 20.léta16.st. – rozvoj humanismu

• do 70.let 16.st. – rozšiřování mezi vzdělanějším publikem

• od 70.let 16.st. rozšiřování mezi širokými vrstvami /popularizace humanistické literatury/

30.-60.léta 16.století

Král Ferdinand I. byl u moci v letech 1526 – 1564

• české země byly včleněny do mnohonárodnostní habsburské monarchie

• panovník usiloval o absolutismus

• opíral se o vysokou šlechtu

• potlačoval reformaci /Jednotu bratrskou, lutherány/

• podporoval katolické náboženství

Literatura

1. latinská tvorba

Matouš Kolín z Chotěřiny /16.st/

• univerzitní učitel v Praze, vzdělaný ve Vitenberku

• vynikl výklady klasiků a jako latinsky píšící básník

2. česká tvorba

• do popředí se dostává naučná próza, hlavně historické, zeměpisné a jazykovědné spisy

a) historické spisy:

Martin Kuthen /zemř. 1564/

Kronika o založení země české

Václav Hájek z Libočan /zemř.1553/

Kronika česká

• oslavuje šlechtu a katolickou církev

• je nepřesná, ale vyniká vypravěčským uměním

• zájem o lidové pověsti

• velká obliba

• vydána ještě v době NO

• po Bílé hoře byla jediným zdrojem poučení o našich dějinách pro lid. vrstvy

b) zeměpisná literatura:

Oldřich Prefát z Vlkanova /zemř. 1565/:

Cesta z Prahy do Benátek a odtud potom po moři až do Palestiny

c) jazykovědná literatura:

Jan Blahoslav /1523-1571/

• narodil se v Přerově v měšťanské rodině

• vzdělával se doma i na zahraničních univerzitách /Vitenberk, Basilej/

• věnoval se pracím pro Jednotu bratrskou - 1557 byl zvolen jedním z biskupů jednoty a po roce se stal písařem/tajemníkem/ církve, usadil se v Ivančicích na Moravě a odtud řídil jednotu

• díky jemu pronikla humanistická vzdělanost do JB

spis: Filipika proti misomusům

• /ostré řeči proti odpůrcům vzdělání/ - formuloval své názory na úlohu vzdělání

Gramatika česká – mluvnice

Musica

• spis, v němž se zabýval prozodickými problémy /vyslovil požadavek, aby při skládání písní byly podkládány dlouhé noty dlouhými slabikami/

Šamotulský kancionál

• podílel se na jeho vydání, nazvaný podle Šamotul u Poznaně, kde byl tištěn z obavy před cenzurou

Jan Blahoslav byl rovněž překladatelem Nového zákona.

 

V pozadí stála literatura zábavná – obliby dosáhly skladby, ve kterých byla obsažena společenská kritika

Historie o bratru Janu Palečkovi

• cyklus rozprávek vznikajících kolem postavy bratra Palečka, šaška krále Jiřího z Poděbrad – Paleček netropil jen šprýmy, ale snažil se pomáhat chudým.

60.léta 16.stol. – 20.léta 17.století

Od 60.let 16.století nabývá na rozsahu česky psaná literatura – někdy bývá toto období označováno „zlatou dobou“ , nebo „dobou Veleslavínovou“ /podle hlavního organizátora literárního života na konci 16.st., nebo „dobou Rudolfovou“ /podle krále Rudolfa - 1576-1611/

Daniel Adam z Veleslavína /1546-1599/

• byl syn mlynáře, který se přestěhoval do Prahy z vesnice Veleslavína

• vystudoval pražskou univerzitu, pak tam přednášel historii

• 1576 se oženil s dcerou nejslavnějšího tehdejšího pražského tiskaře Jiřího Melantricha

• 1586 převzal obchod po tchánovi

• chtěl popularizovat humanistickou vzdělanost, čímž chtěl povznést nejen mravní život, ale i vlastenecké cítění a hospodářskou úroveň čtenářů

• z jeho vydavatelství vycházely spisy podporující rozvoj měšťanstva /vyšlo více než 30 spisů/

Sám napsal Kalendář historický – příběhy uspořádané podle výročních dnů

Pro Veleslavínovu družinu byl charakteristický zájem o historii – proto se vydávala starší historická díla, např.:

Kroniky dvě o založení země české /Kuthenova a Silviova kronika/

Paměti kutnohorského měšťana Mikuláše Dačického z Heslova – vylíčil zajímavě události kolem Bílé hory

Rostl rovněž zájem o cizí krajiny – vznikly další cestopisy:

Kryštof Harant z Polžic a Bezdružic /1564- 1621/

• vzdělaný dvořan (znal 7 jazyků), diplomat, hudební skladatel - popraven na Staroměstském náměstí spolu s dalšími českými pány

• Cesta z Království českého do Benátek

Václav Vratislav z Mitrovic /1576-1635/

Příhody

• zachycují zážitky z cesty do Cařihradu a z tureckého vězení, kam byl Vratislav, člen diplomatického poselstva, uvržen pro podezření z vyzvědačství. Příhody byly vydány tiskem teprve v 18.století.

Rostl rovněž zájem o přírodní vědy:

Tadeáš Hájek z Hájku

• matematik, astronom – pořídil českou úpravu Herbáře italského lékaře Mathioliho

Byla vydána Kralická bible:

• Nový zákon byl Blahoslavův překlad

• jazyk Kralické bible se stal na dlouhou dobu vzorem, držel se dlouho i na Slovensku /bibličtina/.

 

 

 

Pavel Stránský (1583-1657)

Pavel Skála ze Zhoře (1583-1640)

Jiří Třanovský (1592-1637)

 

Jan Amos Komenský (1592-1670)

poslední biskup jednoty bratrské, „učitel národů“, filozof ...

místa spjatá s jeho pobytem: Nivnice, Herborn, Heidelberg, Přerov, Fulnek, Lešno, Anglie,

Švédsko, Holandsko - Amsterdam, Naarden

díla

a) pedagogická

-teoretická Informatorium školy mateřské

Didactica magna (Velká didaktika)

zásady: názornost, systematičnost, postupnost, cílevědomost, přiměřenost, trvalost,

radostnost, aktivita

-praktická Janua linguarum reserata (Brána jazyků otevřená)

• Orbis pictus (Svět v obrazech)
• Schola ludus

b) filozoficko-náboženská

• Via lucis (Cesta světla)
• Všeobecná porada o nápravě věcí lidských
• Labyrint světa a ráj srdce
• Centrum securitatis (Hlubina bezpečnosti)
• Listové do nebe
• Truchlivý
• Kšaft umírající matky jednoty bratrské
• Poklad jazyka českého (pansofie; materiál shořel v Lešně)

(M. V. Kratochvíl - Život Jana Amose

L. Kundera – Labyrint světa a Lusthaust srdce)

 

Zkázky z textů:

...A nenie těch knih žádných, řeckých ani latinských - leč bych se já, milostí jazyka svého

pojat jsa, mýlil - aby v český obráceny býti nemohly. Co pak se hladkosti jeho dotýče, neviem, by tak výmluvně, by tak ozdobně, tak lahodně všecko jazykem českým pověděno býti nemohlo

jako řeckým nebo latinským...

... já knihy a sepsánie starých a právě dobrých lidí v českú řeč překládaje, chudého chci raději

obohatiti, nežli se k bohatému špatnými dárky a jemu nevděčnými lísaje, pohrdán a potupen

býti...

(Viktorin Kornel ze Všehrd: Jan Zlatoústý,

Knihy o napravení padlého)

 

 

 

Kdož učením a uměním pohrdá, jest podoben k tomu, kterýž by chtěl sukně, kabáty etc. sobě

i jiným šíti, avšak krajčovského řemesla by neuměl, jemu se učit nechtěl, ale je haněl a potu-

poval. Mnoho-li takový mudrák provedl, kdo tomu nerozumí? A ten, kdož by tomu nekrajčí-

mu dal šaty dělati, pohrdna jinými krajčími dobrými a umělými, jak na tom mnoho získal?

(J. Blahoslav: Filipika proti misomusům)

 

 

 

Kdo nedbá, aby byl vyučován, toho budeš marně vyučovati, dokud u něho neprobudíš

vřelý zájem o učení.

Nadání, úsudek a píle, jsou-li vzájemně spojeny, činí pokroky hodné podivu.

Částečný nedostatek nadání či úsudku vyvažuje píle.

Kde nenacházíme nadání, úsudek ani píli, tam se při vyučování či učení nedopracujeme

úspěchu vůbec, nebo jen v malé míře...

(J. A. Komenský: Didaktica magna)

 

 

 

Na tebe, národe český a moravský, vlasti milá, zapomenouti také nemohu při svém již

dokonalém s tebou se loučení, nýbrž k tobě nejpředněji se obracejíc, tebe pokladů svých, kteréž

mi byl svěřil Pán, nápadníkem a dědicem nejpřednějším činím, příkladem některých bohatých měšťanů římských i králů jejich pomezních, kteříž umírajíce dědicem věcí svých obec římskou, vládu okršlku zemského ujímající, kšafty svými nařizovali. Věřím i já Bohu, že po přejití

vichřic hněvu, hříchy našimi na hlavy naše uvedeného, vláda věcí tvých k tobě se zase navrátí,

ó lide český!

(J. A. Komenský: Kšaft umírající matky jednoty

bratrské)

 

 

*První, ne-li jediné, co má být pro nás všechny cílem, je štěstí lidského rodu.

*Komukoli prospěti můžeš, prospívej rád, možno-li celému světu; sloužiti a prospívati je

vlastnost povah vznešených.

*Čeho si přejeme, jest, aby plně a k plnému lidství mohl být vzdělán ne jeden člověk neb

několik jich nebo mnoho, nýbrž všichni lidé vespolek i každý zvlášť; mladí i staří, bohatí

i chudí, urození i neurození, mužové i ženy, zkrátka každý, komu se dostalo údělem narodit

se člověkem.

(z myšlenek J. A. Komenského)