Prokletí básníci
Umělecké směry na přelomu 19. a 20.století
V 80. letech 19. století vzniká ve Francii symbolismus.
Tento směr vzniká jako reakce na popisnost naturalismu, usiloval o vytvoření umění, které by pronikalo k podstatě skutečnosti, a to soustředěným vnímáním celé umělcovy bytosti, všemi smysly. Symbol se měl symbolistům stát prostředníkem mezi světem opravdovým a „světem duše“, měl v náznaku uhadovat tajemství ukryté v nitru věcí a vsugerovat je čtenáři.Symbolisté toužili pohlédnout hlouběji do lidského nitra, aby zachytili něco z tajemné podstaty bytí, ukryté za běžnou hranicí lidského poznání a zkušenosti. Jejich největší přínos spočíval v jedinečném rozvinutí básnické obraznosti a důrazu na hudebnost verše.
Na francouzský symbolismu zapůsobil severoamerický básník a prozaik E.A.Poe /1809-1849/, který básní Havran položil základy moderní lyrické poezii.
Mezi nejvýznamnější symbolisty patřili Charles Baudelaire a Paul Verlaine, v české poezii Otokar Březina, Antonín Sova a Karel Hlaváček.
Ve Francii posledního desetiletí 19. století se hovoří o symbolismu, prokletých básnících a dekadenci. Termín „prokletí básníci“ pochází od Paula Verlaina, který roku 1884 vydal pod tímto názvem soubor svých esejistických portrétů několika prokletých básníků.
Kromě sebe mezi ně počítá zejména:
-
Tristana Corbiéra,
-
Arthura Rembauda
-
Charlese Baudelaira.
Životní styl těchto básníků byl velmi nevyrovnaný. Žili naplno a intenzivně, často bohémsky. Bouřili se proti vlastním rodinám i měšťácké společnosti, která je svým pokrytectvím přímo provokovala. Chtěli žít upřímně a po svém. Scházeli se v bytech, kavárnách, odlišovali se oblečením, navzájem si pomáhali v nedostatku a zase společně rozhazovali, vedli takový způsob života, který se zdál bezstarostný, neuspořádaný.
V tvorbě zdůrazňovali:
-
svobodu
-
nezávislost jedince na společnosti
-
soustředili se na vnitřní život člověka
-
prosazovali právo na osobité vidění světa
Zásluhou prokletých básníků se poezie obohatila o nové inspirační zdroje: v básních se objevují vedle sebe pocity zhnusení i okouzlení , zášť i láska, přízemnost i vznešenost. Ve své době nebyli prokletí básníci pochopeni , neboť svou tvorbou i životními postoji pobuřovali morálku společnosti. Jejich tvorba se stala trvalou inspirací pro další básnické generace.
Francie
Charles Baudelaire /1821-1867/
-
v sedmi letech ztratil otce
-
matka se znovu provdala, nenáviděl nevlastního otce, odmítl jeho přání, aby se stal diplomatem
-
žil bohémským způsobem života - byl neustále zadlužený, okusil hašiš i opium
-
živil se publikováním literárních a výtvarných kritik a překlady svého oblíbeného básníka E.A.Poa
-
ve shodě s Poem pokládal za obor básnictví krásu, kterou chtěl objevovat všude
-
ve 40. letech začal psát básnickou sbírku Květy zla
Květy zla:
-
sbírka byla vydána až v roce 1857, byla velmi nepříznivě přijata
-
autor byl za ni stíhán z mravnostních důvodů
-
obsahuje verše plné obrazotvornosti,citlivosti, ale také velmi otevřených intimních zpovědí
-
ve verších se objevují kontrasty /protiklady/ - krása-ošklivost, život-smrt
-
občas hledá krásu tam, kde to čtenáře překvapuje až pohoršuje, např. v nudě, smrti...
báseň Mršina
-
vede autora k zamyšlení nad tím, že všechno jednou skončí návratem k přírodě – autor se prochází se svou milou a najednou uvidí tlející mršinu, líčí své smyslové vjemy a říká dívce, že i ona tak jednou skončí , ale že on si ji ve vzpomínkách uchová krásnou
Malé básně v próze
-
vydány posmrtně
Paul Verlaine /1844-1896/
-
je pokládán za předního představitele francouzského symbolismu
-
napsal řadu lyrických básní
-
vyzdvihoval ve své tvorbě improvizaci a hudebnost
-
jeho prvotinou jsou Saturnské básně - sbírka, v níž jsou patrné stopy vlivu Ch.Baudelaira - pocity lásky, stesku, smutku
-
podobné básně jsou i v dalších jeho knihách:
Galantní slavnosti
Dobré písně
-
milostná lyrika věnovaná ženě, s níž prožil krátké, šťastné manželství
Písně beze slov
-
vznikly za jeho bouřlivého přátelství s mladičkým A. Rimbaudem a společných toulek po Evropě
Poté nastává zvrat - Verlain v opilosti Rimbauda postřelí a stráví dva roky ve vězení.
Po propuštění se obrací k víře - sbírka Moudrost.
Touží po klidném životě, ale prožívá záchvaty zběsilosti a nedokáže potlačit sklony k pití alkoholu.
Řada jeho dalších básnických sbírek je už jen svědectvím básnického i lidského úpadku.
Arthur Rimbaud /1854 -1891/
-
byl geniálním dítětem
-
celé dílo, z něhož za života uveřejnil pouze básně v časopisech, vytvořil mezi šestnáctým a dvacátým rokem života
-
toto krátké tvůrčí období v jeho životě jinak naplňovaly útěky z rodného města a od tyranské matky do Paříže a bouřlivé přátelství s Verlainem - roztržkou s ním víceméně skončilo
-
zbytek svého krátkého života vyplnil Rimbaud cestováním po Evropě a Africe, obchodem a výzkumy
-
soubor jeho básní v próze i ve verších Iluminace vydal po jeho smrti P. Verlaine
Básně:
Opilý koráb
-
vyjadřuje fantastický obraz korábu, který bloudí po moři - autobiografické rysy
Spáč v úvalu
-
obraz vojáka, který leží v trávě a vypadá, že spí - až na konci básně se dovídáme, že voják je mrtev
Ve svých básních vyjadřuje ironický odpor k měšťákům, náboženství soustředí se na bezprostřednost subjektivního prožitku - detaily života.
Stephan Mallarmé /1842-1898/
-
používal ve své tvorbě velmi složité symboly
-
francouzský lyrik, jeden ze zakladatelů symbolismu
-
v poezii odmítal jasný popis věcí a jevů, chtěl pronikat do hloubky, dopídit se tajemství a toto tajemství chtěl vnuknout čtenáři
-
jeho verše jsou velmi melodické
b. Faunovo odpoledne
Belgie
Maurice Maeterlinck /matrlink/ 1862-1949/
-
je považován za nejvýraznějšího symbolistu
-
nositel Nobelovy ceny
-
vyjadřuje pocity samoty a úzkosti z neznáma, člověka líčí jako loutku zmítanou neznámými silami, které se spikly proti jeho štěstí
-
básnická prvotina Skleníky
-
symbolistická dramata Vnitřek, Modrý pták
USA
Walt Whitman /1819-1892/
-
největší severoamerický básník 19.století
-
průkopník civilismu /opojení technikou/
-
autor sbírky – Stébla trávy – psané volným veršem – oslava americké demokracie a práce, podle něj je básníkem ten, kdo spravuje a buduje svět, odsuzuje otroctví a oslavuje čisté přátelství lidí – v něm vidí základ demokracie jeho básně oslavují všední věci, používá volný verš s bohatými metaforami
-
zážitky z války Severu proti Jihu zachytil ve sbírce Rány na buben, kde reaguje i na vraždu prezidenta Lincolna
-
jeho poezii přeložil poprvé do češtiny Vrchlický
Velká Británie
Oscar Wilde /1854-1900/
-
dramatik, básník, prozaik
-
nejpozoruhodnější postava mezi anglickými dekadenty z konce 19. století
-
narodil se v Dublinu, studoval na dublinské univerzitě, později v Oxfordu
-
hledal nové zážitky a zkušenosti, nebral ohled na morálku viktoriánské společnosti
-
největší popularitu si získal svými divadelními hrami, které vynikají vtipnými zápletkami a duchaplnými dialogy
divadelní hry:
Ideální manžel
Jak je důležité míti Filipa
román:
Obraz Doriana Graye
-
vyjadřuje hlavní myšlenky anglické dekadence, že totiž umění není morální ani nemorální, že jediným cílem života je krása a rozkoš Gray miluje herečku Sibylu, ale když poznává, že je jen průměrná, opouští ji, a tak ji dožene k sebevraždě. Užívá si stále více rozkošnického života, a dokonce zabije i svého přítele malíře, autora jeho portrétu. Zatímco Dorian Gray zůstává ve svém zevnějšku stále mladý a krásný, všechny jeho špatné vlastnosti a činy se promítají v podobě na obraze. Když je pronásledován policií, chce zničit obraz jako doklad o svých činech, ale sám při tom umírá. Všechny rysy z obrazu se dostávají na jeho mrtvolu, takže ho nikdo nemůže poznat, zatímco na obraze je zase ve své původní kráse.
Wilde se zapsal do literatury i svými nádhernými pohádkami:
Šťastný princ a jiné pohádky
Baudelaire, Mallarmé, Maeterlinck a především Wilde jsou považováni za představitele dekadence.
Dekadence
-
z franc. La décadence – znamená úpadek - dekadenty byli nejprve nazýváni básníci, kteří se lišili od dosavadní tradice, později se tento termín vžil jako označení světového názoru a životního pocitu některých autorů konce 19.a poč.20.st., kteří cítili odpor k soudobé společnosti, ale neviděli jiné východisko než únik do oblasti „čistého umění“, svět kolem sebe považovali za banální, vzbuzoval v nich pouze pocit nudy nebo zoufalství, a tak snili o jakýchsi umělých světech snu a fantazie, kde vše dýchá uhlazeností, vznešeností, exotikou a kde se znuděně pohybuje aristokraticky povýšený hrdina.
Německo
Rainer Maria Rilke /1875-1926/
-
prozaik, dramatik, básník /pražský rodák/
-
manželství jeho rodičů nebylo harmonické – matka byla dcerou zámožného pražského obchodníka, otec původem sudetský Němec byl ze skromných poměrů
-
básníkovu výchovu ovlivňovala především matka – přecitlivělá, zbožná – chápala ho jako náhradu za starší zemřelou sestřičku – do svých pěti let byl vychováván a oblékán jako děvčátko když mu bylo deset let, rodiče se definitivně rozešli
-
přestože ho matka v dětství směrovala k zájmu o umění, dala ho na vojenskou školu – tam získal smysl pro čest, věrnost, romantický obdiv k hrdinským činům
-
v 18 letech začíná psát básně – 1894 obdržel cenu v lit.soutěži
-
vystudoval pražskou univerzitu – práva, filozofii, dějiny umění a literaturu
-
jeho verše z tohoto období vyjadřují především srdečný vztah k rodné zemi – v básních převládají tři motivy: Praha, česká krajina a česká kultura
-
později studoval v Mnichově – zde se seznámil s Lou Andreas – Salomé /Nietzeho přítelkyně/ - svou o 14 let starší milenkou, která ho inspirovala k mnoha dílům
-
jeho životem prošlo více žen – /oženil se se sochařkou Klárou Westhofovou/, ale žádný jeho vztah netrval dlouho – ženu – svůj ideál nikdy nenašel
-
v závěru 90.let píše několik děl, kterými uzavírá své první tvůrčí období: několik povídek inspirovaných Prahou, několik dramat a sbírky lyrických veršů:
Mně ku oslavě a Advent
-
básně poslední sbírky zaujmou křehkými metaforami, většinou poukazujícími na sepětí člověka s přírodou /uk. Co v učebnicích nebylo s. 8/
Skutečně velkým tvůrcem se Rilke stává až na počátku našeho století – v té době hodně cestuje /Rusko/ a zároveň prožívá velkou krizi – osobní i existenční – manželství s Klárou končí rozchodem, z Prahy mu zámožní příbuzní oznamují zastavení finanční podpory.
Prvním vyzrálým Rilkeho dílem je:
Kniha hodinek
-
básnický triptich /tj. trojdílný umělecký výtvor/ - obsahuje tři cykly – Kniha o mnišském životě, Kniha o putování, Kniha o chudobě a smrti
-
hodinkami se nazývají modlitby, kterými se mniši pravidelně obracejí k Bohu vyjadřuje jistotu, že nějaký Bůh existuje – meditace a rozhovory s Bohem
Kniha obrazů
Nové básně
-
následují další cesty světem – seznamuje se se Sigmundem Freudem, Romainem Rollandem
-
v průběhu 1.světové války píše svá nejproblematičtější díla:
Pět zpěvů
Sedm básní
-
přicházejí nové osobní pohromy – v Paříži mu vydražují majetek a uprostřed války je povolán do armády – zachrání ho kněžna Thurn-Taxisová, on odjíždí do Mnichova, ale závěr života prožívá ve Francii
svá vrcholná díla:
Durynské elegie a Sonety Orfeovi
-
dokončil v roce 1922 – tyto verše bývají nazývány poetickými zázraky – oslavy přírody a lidského bytí
Rilkovy verše jsou nesnadné, ale čtenář má nevšední zážitek, velmi často překládán do češtiny, ovlivnil spoustu českých básníků.
Rusko
Alexandr Alexandrovič Blok /1880-1921/
-
ruský básník, představitel symbolismu
Verše o krásné dámě /1904/
-
opěvuje ženu a lásku k nadpozemské bytosti
Píše verše, v nichž oslavuje Rusko a zamýšlí se nad společenskými nespravedlnostmi.
Po Říjnové revoluci napsal první sovětskou revoluční poému Dvanáct /1918/.