PRAVOPISNÉ JEVY – Ě, Ú/Ů, PSANÍ BĚ/BJE, PĚ, VĚ/VJE
PRAVOPISNÉ JEVY – Ě, Ú/Ů
PSANÍ BĚ/BJE, PĚ, VĚ/VJE
-
Kdy napsat ě?
– vždy po písmenu P
Po P následuje v českých slovech vždy ě
Písmeno ě píšeme v kořeni slova.
Např. pěstoun (kořen pěst-), věnování (věn-), opěvovat (pěv-), zbělat (běl-)
Pokud ob a v nejsou v daném slově předponami.
Např. oběd, oběť, věc, věrnost, věno
Nelze si říct „Měl jsem dobrý ob-jet, cením si v-jernosti, má veliké v-jeno,...“
-
Kdy napsat je?
- pouze po předponách ob- a v-, a to v takových případech, když po předponě následuje kořen slova, který začíná na –je.
= slovo po předponách existuje také samostatně, bez předpony
Např. ob-jet, v-jezd, ob-jevit, ob-jetí
Pozn. Může pomoct, když předponu ob- nebo v- nahradíme jinou českou předponou.
Např. ob-jet: za-jet, pře-jet
-
tato pomůcka nefunguje vždycky, např. u slova objevit.
Shrnutí
P vždy následuje ě
kořen slova ě
předpony ob, v je
PSANÍ Ú, Ů
* Kdy píšeme ú?
Ú píšeme vždy na začátku slova.
Např. účast, úsměv, úžas, úžeh
Ú píšeme uprostřed a na konci některých přejatých slov.
Např. skútr, manikúra, léčebná kúra, ragú
Ú píšeme ve většině citoslovcí.
Např. vrkú, hú, cukrú, bú
Ú píšeme po předponách nebo prvních částech složenin.
Např. trojúhelník, zúčastnit
-
Kdy píšeme ů?
Ů píšeme uprostřed domácích slov.
Např. noční můra, můj, půda, půlka
Ů píšeme na konci slov, pokud nejde o citoslovce.
Např. domů, stromů, dolů, stolů
Ů píšeme v koncovkách pádů podstatných jmen.
Např. drátům, městům, pánům