Středověká česká literatura

Počátky české literatury

 

pravlast Slovanů oblast mezi řekami Volhou a Dněprem

praslovanština

3 větve - západní (Češi, Slováci, Poláci; Polabští Slované, Lužičtí Srbové)

- jižní (Slovinci, Srbové, Chorvati, Bulhaři, Makedonci)

- východní (Rusové, Bělorusové, Ukrajinci)

příchod na naše území v 6. - 8. stol. 

Ukázky ze středověkých textů:

 

Na počátku stvořil Bůh nebe a zemi.

Země pak byla nesličná a pustá, a tma nad propastí, a Duch Boží vznášel se nad

vodami.

I řekl Bůh: Buď světlo! I bylo světlo.

A viděl Bůh světlo, že bylo dobré: i oddělil Bůh světlo od tmy.

A nazval Bůh světlo dnem, a tmu nazval nocí. I byl večer a bylo jitro, den první.

...

(Bible; Starý zákon - Genesis)

 

Kdybych mluvil jazyky lidskými i andělskými, ale lásku bych neměl, jsem jenom dunící kov

a zvučící zvon...

Láska je trpělivá, laskavá, nezávidí, láska se nevychloubá a není domýšlivá. Láska nejedná nečestně, nehledá svůj prospěch, nedá se vydráždit, nepočítá křivdy. Nemá radost ze špatnosti, ale vždycky se raduje z pravdy. Ať se děje cokoliv, láska vydrží, láska věří, láska má naději, láska vytrvá.

Láska nikdy nezanikne...

A tak zůstává víra, naděje, láska - ale největší z té trojice je láska.

(Bible; Nový zákon - První list Korintským)

 

Kdo slyšet chce, ať poslouchá.

Povím teď příběh, sotva kdo jej zná,

jak rytíř Roland cti své věrně dbal,

a do smrti až při svém králi stál.

 

Král Karel ... se vrací do Francie. V soutěskách hlídá jeho návrat voj s dvanácti nejlepšími

a nejvěrnějšími. Je mezi nimi i Roland a jeho dobrý přítel Olivier. Uprostřed hor náhle spatří, že se

k nim blíží obrovská přesila nepřátel; Olivier třikrát vyzve Rolanda, aby zatroubil na svůj roh Olifant

a přivolal hlavní voj králův; ale Roland nechce, nebojí se přece Saracénů! Třikrát odmítne Olivierovu

žádost a připraví se k boji.

(Píseň o Rolandovi)

Matouš, Marek, Lukáš a Jan Hospodine, pomiluj ny!

učí všechen lid a praví: Jezukriste, pomiluj ny!

Ještě víc však duše bez knih Ty spase všeho mira,

zdá se být v lidech mrtva. spasiž ny i uslyšiž,

... Hospodine, hlasy našě!

Neboť svatý Pavel uče toto řekl, Daj nám všěm, Hospodine,

modlitbu svou napřed vzdávaje Bohu: žizn a mír v zemi!

Chci raději pět slov pověděti Krleš! Krleš! Krleš!

a svým rozumem je říci,

(Hospodine, pomiluj ny)

aby i všichni bratři rozuměli,

nežli deset tisíc slov nesrozumitelných.

...

Nahé jsou zajisté všechny národy bez knih

a nemohou bojovati bez zbraní

s protivníkem našich duší,

uchystáni za kořist věčné muky.

(Proglas)

...Stalo se v ty dny, že Rostislav, kníže slovanské, se Svatoplukem vypravili poselství z Moravy

k císaři Michalovi, pravíce toto: „Jsme Bohu díky zdrávi. Přišlo k nám mnoho učitelů

křesťanských z Vlach, z Řecka a z Němec, rozličně nás učíce. My Slované jsme však lid prostý

a nemáme, kdo by nás vyučil pravdě a rozumně nám ji vyložil. Nuže tedy, pane, pošli takového

muže, který nás uvede ve všelikou spravedlnost...“

(Život Metodějův)

 

Žil v Čechách kníže veliký slávou, jménem Vratislav, a žena jeho Drahomiř. I narodil se jim prvorozený syn, a když jej křtili, nazvali ho jménem Václav...

I dala jej bába jeho Ludmila vyučiti knihám slovanským podle návodu kněze, a osvojil si smysl jejich dobře. Vratislav pak jej odeslal do Budče. I počal se pacholík učiti knihám latinským a naučil se jim dobře.

V té době zemřel kníže Vratislav. I ustanovili Václava knížetem na stolci dědičném a od té doby Boleslav počal mu býti poddán. Byli však oba malí, matka pak jejich Drahomiř upevnila zemi a spravovala svůj lid, až vychovala své syny a až Václav počal spravovati svůj lid...

(Legenda o sv. Václavu)

 

Svatý Václave, Nebeskéť jest dvorstvo krásné, Pomoci tvé žádámy,

vévodo České země, blazě tomu, ktož tam pójde: smiluj sě nad námi,

kněže náš, v život věčný, utěš smutné,

pros za ny Boha, oheň jasný otžeň vše zlé,

svatého Ducha! svatého Ducha! svatý Václave!

Kyrieeleison! Kyrieeleison! Kyrieeleison!

(Svatý Václave)

 

V době těchto prvních počátků práv jednoho dne řečená paní, jsouc věštným duchem

nadšena, před svým mužem Přemyslem a v přítomnosti starších lidu takto věštila:

„Spatřuji hrad, který pověsti nebes se dotkne, ve hvozdě leží místo – je vzdáleno ode

vsi na třicet honů a mez mu určují vltavské vlny. Až tam přijdete, naleznete člověka, an

uprostřed lesa teše práh domu. A protože se u nízkého prahu i velcí pánové sklánějí, podle

této příhody hrad, jejž vystavíte, nazvete Prahou.“

(Kosmas: Kronika česká)

...

Chci žít s českou selkou skrovnou

spíš než s Němkou, s císařovnou.

Pouto krve vždy je silné,

Němka k Čechům sotva přilne.

Vaše utrhačné řeči

o hlouposti jenom svědčí.

Jak u Němky byste, páni,

chtěli prosit o zastání?

Čeleď z Němec, z Němec mistři,

Němkyně je na koni

a mé děti, synci bystří,

německy jen švadroní.

Vidím, jak zem vadne, chřadne,

jak Čech nemá právo žádné.“

Božena, ta přála právu,

ctila lidi všeho stavu.

Oldřichu pak selka zdravá

dala syna Břetislava.

(Kronika tak řeč. Dalimila)

 

Jižť nám zima přišla, Milí, chudí, těšmy sě, A kuchaři náši

slyštěž, odraní! radost sě nám stala! vaří nám ze mhly kaši,

Zle sme sě přivoděli Šaty z nás opršaly, ze tmy zvěřinu,

a šatuov nenie! hlava oblínala! ve snách jeleninu,

Zlý vietr věje, Milí chudí, náton pařie,

zlá náděje! núze nás pudí. trdlo vařie,

Sychravice jdú Kterak učiniti? chtiece hosti ctíti,

jedna za druhú, Nelze jinak býti krmičku učiniti.

činiť nám túhu. než Bohu poručiti. Nechajžť jsú s ní zbiti!

(Píseň veselé chudiny)

 

Toto království jsme nalezli tak zpustošené, že jsme nenašli ani jediného hradu svobodného, který

by nebyl zastaven se všemi královskými statky, takže jsme neměli, kde bychom přebývali, leč

v domech měšťanských jako jiný měšťan. Hrad pražský pak byl zcela opuštěn, pobořen a zničen,

neboť od časův krále Otakara II. byl celý ztroskotán až k zemi. Na tom místě jsme dali vystavěti

nově veliký a krásný palác s velikým nákladem, jak dnes patrno kolemjdoucím.

Staroslověnské období naší literatury

Základy ke kultuře našich předků byly položeny ve 2.pol. 9.st.na Velké Moravě.

Velká Morava: Morava, Slovensko, Čechy, část Rakouska, Maďarska, Polska, Německa

• vysoká úroveň uměleckého řemesla

• naleziště Mikulčice, Pohansko u Břeclavi, Staré Město u Uherského Hradiště

• vysoká úroveň duchovní kultury – souvisela s rozvojem křesťanství

Křesťanství k nám začalo pronikat ze západní Východofranské říše, spolu s latinou. Latinskému jazyku však lidé nerozuměli, a proto se obrátil velkomoravský kníže Rostislav r.862 na byzantského císaře Michala III.s prosbou, aby k nám poslal učitele křesťanství, který by hovořil k lidu srozumitelným jazykem.

Michal III. vyslal Konstantina /později přijal klášterní jméno Cyril/ -zemř. r.869 a Metoděje.

• vytvořili slovanské písmo /hlaholici/ - základem byla řecká abeceda

• přeložili do slovanského jazyka část Bible a základní texty potřebné k bohoslužbě /modlitby, písně/

• zavedli slovanskou řeč srozumitelnou lidu

• jejich zásluhou vzniká první literatura

1. texty právní povahy:

• Zákon sudnyj ljudem

• Nomokánon

2. vzdělavatelná četba:

• Paterik / vyprávění o mniších a poustevnících/

3. písně, oslavná kázání

Proglas

• předmluva k překladu evangelia složená Konstantinem zdůrazňuje právo člověka na bohoslužbu ve srozumitelném jazyce

Život Konstantinův
Život Metodějův

• prozaická díla, napsaná zřejmě žáky Konstantina a Metoděje po jejich smrti, obě díla přinášejí některé důležité zprávy o životě a práci obou věrozvěstů i o poměrech na Velké Moravě

Obě díla patří k nejlepším památkám raného středověku. V dalším vývoji musela stsl. lit. překonávat mnohé obtíže. Metoděj byl tři roky vězněn, jeho žáci byli po jeho smrti vyhnáni Svatoplukem.

Boj staroslověnské a latinské literatury /10. –11.st./

Po rozpadu VM /906/ se přeneslo těžiště státního a kulturního života do Čech, kde vznikal silný feudální stát. I v Čechách bylo podporováno křesťanství a likvidovalo se pohanství.

Pro literaturu je příznačné, že postupně byla vytlačována stsl. a byla nahrazována latinskou. Literatura měla i nadále církevní ráz, středisky vzdělanosti se staly kláštery /knihovny, písařské dílny – skriptoria, školy/. Nejstarší památky byly ještě stsl. a oslavovaly příslušníky vládnoucího kmene Přemyslovců.

10. století

Vznikaly legendy /ze slova legére-čísti/

• původně životopisy světců

• četly se v kostelích nebo v klášterních jídelnách

• později literární žánr veršovaný nebo prozaický, který vyprávěl o skutcích, zázracích a mučednické smrti světců

Život sv. Ludmily
Život sv. Václava

Od poloviny 10.st. se rozvíjí latinsky psaná literatura

• její rozvoj podpořilo spojení Čech se západní sférou a zřízení biskupství v Praze r. 973

• zprvu se opisovala různá latinská díla potřebná pro náboženský život

• byla rovněž psána lat. vyprávění o českých světcích, psaná s podobnými cíli jako stsl. díla

Kristiánova legenda : Život a utrpení sv. Václava a sv. Ludmily, jeho babičky

• rozsáhlá prozaická skladba z konce 10.st.

• autorovi, o němž nevíme nic bližšího, byl předlohou stsl. Život sv. Václava, snažil se ho představit jako skromného, milosrdného člověka

• není to legenda, v níž by se uskutečňovaly zázraky

• jedná se o historické vyprávění o počátcích křesťanství

11.století

Dochovaly se poslední zbytky stsl. psané literatury:

Pražské hlaholské zlomky

• zlomky modliteb, svědčí o tom, že ještě stsl. doznívala – především v Sázavském klášteře /zal. 1032/, který měl styky s Kyjevskou Rusí význam kláštera klesal, 1097 byli vyhnáni slovanští mniši a dosazeni latinští

Stsl. tradice se ještě držela, jak dokazují stsl. prvky v českých přípiscích tzv. glosách /poznámkách buď mezi řádky – interlineární glosy- , nebo na okrajích - marginální glosy /

V počeštěné podobě se dochovala stsl. píseň:

Hospodine, pomiluj ny

• /smiluj se nad námi/ - až do 18.st. byla zpívána při slavnostních příležitostech modlitba k Bohu, aby zajistil úrodu a mír

V 11.st. vznikaly také náboženské a naučné spisy v latině – např. Vyšehradský kodex

Dočasné vítězství latiny a první stopy literárního užití češtiny /12. století/

Středověké knihy se psaly na pergamen /vydělaná oslí, telecí nebo ovčí kůže/, od 13.st. znali naši předkové papír, písmena se malovala pavím nebo husím brkem. Začáteční písmena odstavců nebo kapitol se psávala větší /iniciály/ a bývala zdobena miniaturními kresbami /iluminována/.

Nadále byla oblíbeným útvarem legenda

Vita minor /Menší život/

1. polovina 12. století - založena pravděpodobně na ztracené stsl. legendě – oslavuje zakladatele Sázavského kláštera sv. Prokopa – touto legendou byla založena tradice věnovaná tomuto světci, která pokračovala i ve 14.. století v literatuře psané česky

Verše o utrpení svatého Vojtěcha

/pražský biskup z rodu Slavníkovců, který zemřel jako misionář mezi pohanskými Prusy r. 997/

Proti starším obdobím se však latinská tvorba obohacovala i o nové oblasti – historii a dramatické obřady.

Dějepisectví

Kosmova Kronika česká

Kosmas /asi 1045-1125/

Nabyl vzdělání v Lutychu /Liége v dnešní Belgii/, kde byly nejslavnější školy- o jeho životě vypráví V. Vančura /Kosmas/ 1099 vysvěcen na kněze 1110 je doložen jako člen svatovítské kapituly, nejpozději roku 1120 se stal jejím děkanem 1119 začal psát Kroniku českou

Kronika česká

• jediné dílo, u nějž bezpečně víme, že byl jeho autorem – vylíčil v něm české dějiny od nejstarších dob až po svoji současnost – osmdesátiletý stařec stačil ještě zachytit počátek vlády Soběslava I.,který usedl na knížecí stolec několik měsíců před jeho smrtí Kosmovo historické vyprávění není pouze suchým podáváním faktů, ale je oživeno dialogy, citáty /např. z římských autorů/, lidovými rčeními a dokonce zábavnými historkami.

Kosmas sice našel pokračovatele /tzv. Kanovník vyšehradský, Mnich sázavský, pražský kanovník Vincentius a opat Jarloch/, což svědčí o oblibě dějepisectví ve 12. století, ale žádný z nich se mu nadáním nevyrovnal. Za zmínku stojí dílo Mnicha sázavského, protože doplnil Kosmovu kroniku o osudy Sázavského kláštera, o němž Kosmas pomlčel – snad proto, že byl latiník.

Na přelomu 12.a13.st. vzniká 2.česky psaná píseň:

Svatý Václave, vévodo české země /zápis ze 14.st./

• měla dokonalejší formu než Hospodine

• byla rozdělena do slok /nejprve tři, v 15.st. devět slok/

• bylo v ní užito rýmu

• epiteta: Nebeské dvorstvo krásné, život věčný, oheň jasný

• obsah: prosba ke sv. Václavu, aby prosil u Boha, potěšil nešťastné

• tato píseň se stala symbolem českého státu, zpívala se jako projev odporu proti cizáctví

Kultura a literatura v době 13. a 14. století / v době vlády Karla IV./

Ve výtvarném umění - rozvoj gotiky

Vzniká: česky psaná literatura:

památky lyrické:

Ostrovská píseň /2. polovina 13. st./

• zapsaná v kodexu Ostrovského kláštera

lidové milostné písně:

Kudy jsem já chodila
Byla ti jsem v sádku

legendy:

O Jidášovi

• zpracovává příběh jednoho z apoštolů, který byl v důsledku neblahého matčina snu o osudu dítěte pohozen . Ujala se ho královna, Jidáš však zabil jejího syna, stal se otcovrahem, nevědomky se oženil s vlastní matkou. Po odhalení tohoto činu odešel ke Kristovi, aby se zbavil hříchů. Krista zradil, oběsil se. Podobné náměty v lidové tvorbě - v pohádce o Plaváčkovi

epos:

Alexandreida

• rozsáhlá skladba, podle odhadu měla 8 500 veršů, dochovaly se asi dvě pětiny vyprávění o osudech Alexandra Makedonského - po otcově smrti ho vychovává filozof Aristoteles , postupně si Alexandr podrobuje řadu zemí od Evropy po Asii. Jeho vítězná tažení končí v Babylóně, kde byl pravděpodobně otráven. Stejný námět se objevil v mnoha evropských literaturách - český autor přirovnává činy Alexandra k činům českých králů.

kroniky:

Dalimilova kronika

• / druhé desetiletí 14. st./ - autor neznámý - obsahuje pověsti od nejstarších dob /potopy světa/ až do začátku vlády Jana Lucemburského - v úvodu pověsti - vychází z Kosmovy kroniky - silný vztah autora k české národnosti

latinsky psaný Vita Caroli - Životopis Karlův - autorem sám Karel IV.

tvorba žáků darebáků

• písně určené pro mladé- kramářské písně - objevují se i v naší literatuře, ale i jiných národních literaturách/ minnessangři/ studenti v době středověku často putovali různými zeměmi, protože málokterá univerzita poskytovala vzdělání ve všech oborech /medicína se studovala v Itálii, teologie v Paříži, gramatika v Orleánsu/ - poezie těchto putujících žáků se dochovala v mnoha knihovnách

Drama:

Mastičkář

• vzniklo pro lidové vrstvy - humor, ironie, zesměšnění lékařů zázračný lékař vzkřísí mrtvého Izáka tím, že mu lije na zadek kvasnice vzkříšený Izák děkuje zachránci slovy, která parodují děkovné verše Kunhutiny modlitby

Z jiných dramatických útvarů se dochovaly jen zlomky /Hra veselé Magdalény/

Epika:

se těšila ve 2.pol. 14.st. velké oblibě – především legendy.

Legenda o sv. Prokopu

• vychází ze starší latinské legendy, stala se aktuální v době vlády Karla IV., protože se snažil o zavedení křesťanských bohoslužeb do nově založeného emauzského kláštera v Praze, skladba je psána jako kronika, líčí život Prokopa od narození až do smrti, jeho vztah k chudým a vzorný život v Sázavském klášteře

Legenda Život sv. Kateřiny

• Kateřina byla patronkou artistické fakulty Karlovy univerzity, v legendě se vypráví o obrácení Kateřiny na křesťanskou víru, o její učenosti a výmluvnosti, s níž obhajovala křesťanství proti „ zlému císaři“ pohanu Maxenciovi /jeho syna odmítla jako ženicha/, přehádala v teologické disputaci padesát pohanských mistrů a obrátila je na víru stejně jako císařovu manželku a císařova vévodu. Nakonec byla pro své neochvějné přesvědčení mučena a popravena, přičemž se děly hojné zázraky.

Největší životnosti se těší epos blízký okruhu vyprávění o králi Artušovi a jeho rytířích kruhového stolu.

Cestopisy

• v této době se projevuje zájem o cizí země, nejde o díla původní, ale o překlady dvou světově známých cestopisů

Vavřinec z Březové

přeložil: Cestopis t.ř. Mandevilla

• nebyl vypsáním skutečných událostí, ale fantastickým vyprávěním, byl založen na dobových literárních představách o lidech, fauně a flóře v neznámých zemích /někdy i neexistujících/. Toto dílo si získalo velkou oblibu u čtenářů.

Cestopis Marca Pola:

Milion

• realističtější, vycházel z autorových skutečných prožitků z cest, byl posuzován jako méně důvěryhodný, protože neodpovídal dobovým představám o cizích zemích.

V literatuře 2.pol.14.st.se objevuje i ostrá kritika sociálních a hospodářských poměrů

b) tvorba městská vláda Karla IV.

Karel IV. (1316-1346-1378)

1344 povýšení pražského biskupství na arcibiskupství

7. 4. 1348 založení univerzity

Emauzský klášter - obnovení slovanské liturgie

• Zlatá bula Karlova

• Vita Caroli

• Majestas Carolina psáno latinsky

• legendy Život sv. Kateřiny

• Legenda o sv. Prokopu

• drama Mastičkář vystupuje poprvé člověk nižšího původu

• žákovská (vagantská) poezie

• typický makarónský verš

• Píseň veselé chudiny

• Podkoní a žák

• sociální satira Hradecký rukopis; části Desatero kázanie božie

• Satiry o řemeslnících a konšelích

• bajka O lišce a džbánu

• zábavná próza Tristram a Izolda

• Trójanská kronika

• cestopisy Marco Polo Milion

• Mandevillův cestopis

Hradecký rukopis:

satira, kritizuje především společenský řád a sociální nespravedlnost

• Desatero kázanie božie

• Satiry o řemeslnících a konšelích – v satirách si autor bere na mušku ševce, konšely, kováře, sladovníky, lazebníky, řezníky a pekaře

Podkoní a žák

• nejznámější skladba tzv. žákovské poezie, zachycuje spor studenta a sluhy

Smil Flaška z Pardubic:

Nová rada

• alegorie – autor vyjádřil snahy české šlechty o udržení pozic a její odpor k vladařské praxi Václava IV.