MEZIVÁLEČNÁ POEZIE - HALAS, HOLAN, ZÁVADA
MEZIVÁLEČNÁ POEZIE - HALAS, HOLAN, ZÁVADA
František Halas (1901-1949)
- jeden z našich nejsložitějších básníků
„objevitel moderního básnického slova“
- autor subjektivní, meditativní a spirituální poezie
* Brno, vyučil se knihkupcem, redigoval brněnskou pobočku Devětsilu
- celý život redaktorem
- nikdy nebyl členem žádné lit. skupiny
charakteristika Halasovy poezie:
-
poezie slouží kráse, ne politice
-
ve všech sbírkách je patrný motiv smrti v různých podobách = tragická poezie
-
překvapivé metafory, často vytvořené neologismem
dílo:
Sépie, Kohout plaší smrt, Tvář, Hořec – sbírky s pocity nicoty a hrůzy z pomíjivosti
Staré ženy – reálné zobrazení rysů staré osamělé ženy, kritizováno S. K. Neumannem
Torzo naděje – reakce na mobilizaci a Mnichov, biblické motivy
Naše paní Božena Němcová – osud spisovatelky = úděl českého národa
Ladění – vzpomínky na dětství
František Halas
Staré ženy
smutná odpoledne nedělní
smutná starými paními
které se belhají k oknům
starou cestou vyšlapanou v koberci
starou cestou
mezi stolem a lůžkem
mezi zrcadlem a fotografiemi
mezi židlí a falešnou palmou
opřeny potom o rám okenní
dívají se dolů do ulic
odtud ta bezútěšnost
odpolední nedělních
Vladimír Holan (1905-1980)
„kníže české poezie“, po celý život „stál stranou“
* Praha, vyrostl v Bělé pod Bezdězem, od 30 let se věnoval pouze poezii
- po okupaci nesměl 15 let publikovat – bydlel na Kampě ve stejném domě jako Werich
- zřejmě nejtajemnější a nejlákavější český básník
- i pro zkušené čtenáře nejasný výklad poezie
Charakteristika Holanovy poezie:
-
vytvořil vnitřní spirituální básnický svět
-
nerozklíčovatelné metafory, bez logiky, slova – přelud
-
experimenty s verši – tajemné metafory, novotvary, křížení slov
dílo:
Triumf smrti, Vanutí – experimenty s jazykem
Záhřmotí – intimní lyrika
Terezka Planetová – lyrickoepický příběh
- Holan tvořil i po 2. sv. válce
Vladimír Holan
Chorá láska
Na kovadlině vody, tkvěním znaven již,
kuje si oblak v krok sandály přesvětlé.
Ó jaro v kladivu! Ale až v červnu zříš
lekníny, jiskry odlétlé.
A ještě odněkud ten rozmach kladiva
dopadá v srdce tvé a mé.
Snad vzejde květ, jejž jiskra rodívá,
kdy ale, nevíme.
Vilém Závada (1905-1982)
- básník a překladatel, tvorba – protiklad poetismu, ačkoli byl krátce členem Devětsilu
* Ostrava, celý život redaktorem
Charakteristika poezie:
-
tragika, smutek, melancholie, hořká skepse
-
zobrazení rodného Ostravska (používá i bezručovské sociální motivy)
dílo:
Panychida – prvotina, převládá tragický pocit
Siréna, Cesta pěšky – vize rozkladu, černé Ostravsko + láska k přírodě, lidská solidarita
Hradní věž – reakce na Mnichov a počátek protektorátu
Ukázky z díla:
Vilém Závada
Ostrava
Sirá země kamenitá
-popelavá skořápka-
v kaňonu hald skrytá
černý deštík nad ní lká.
Pod vrstvičkou černé hlíny
jako v mraveništi slují
z uhlí jedovaté plyny………“