LEGIONÁŘSKÁ TEMATIKA V ČESKÉ LITERATUŘE
LEGIONÁŘSKÁ TEMATIKA V ČESKÉ LITERATUŘE
- řadíme sem autory, kteří o legiích psali, nebo v nich působili
- mnohá z děl jsou už překonaná, legionářská literatura je spíše zajímavé svědectví doby
Josef Kopta (1894-1962)
- zpracovává osobní zážitky z revolučního Ruska – jeho díla mají často autobiografické rysy
- v meziválečném období oblíbený autor kvůli romantičnosti příběhů
- časem vyčerpal svůj talent
Třetí rota – románová trilogie, sledujeme osudy československých legií a situaci v Rusku (konec carismu, počátek ruské revoluce)
- první díl vzbudil nadšení, další už menší
Rudolf Medek (1890-1940)
- velice populární autor v meziválečné době, považován za oficiálního spisovatele legionářské literatury
- měl hodnost generála a byl konzervativec. Postupem času se vyhranil, napadal demokratické spisovatele a stal se fašistou
Anabáze – románová pentalogie, o posledních 20 měsících legií a o návratu domů
-
někdy kritizován za zkreslování
Plukovník Švec – drama uvedené v Národním divadle
-
hra vyvolala polemiku, zda se Češi v legiích chovali hrdinně
-
založeno na skutečné události, sebevražda velitele jednotky, který se nemohl rozhodnout mezi nacismem a bolševismem
Zborov – báseň oslavující hrdinství legionářů, silně patetická
Jaromír John (1882-1952)
vl. jm. Bohumil Markalous
- působil v 1. sv. válce, poté pracoval jako středoškolský a vysokoškolský profesor, po válce redaktor (Lidové noviny), univerzitní docent a spisovatel - prozaik
- pod vlastním jménem se zajímal o estetiku užitého umění, bytovou kulturu a výtvarné umění, v posledních letech života byl profesorem Palackého univerzity v Olomouci – založil katedru estetiky
→ můžeme hovořit o dvou různých obdobích, o období J. J. a B. M.
- častá změna bydliště, všude působil jako kulturní organizátor
r. 1915 byl povolán do války, bojoval na Balkánské frontě, v roce 1916 dočasně ochrnul na dolní část těla po úplavici
- po návratu instruktor dobrovolníků, poručík ve vojenské nemocnici
dílo:
začínal psát na studiích
bývá řazen do skupiny autorů psychologické prózy (J. Havlíček, E. Hostovský, J. Glazarová)
s legionářskou tematikou:
zaujala kniha pro mládež Listy z vojny, jež jsem psal synovi – skutečné dopisy pro svého syna
Večery na slamníku – strhující úspěch, z roku 1920, přepracování roku 1930
-
drobné příhody, válka očima prostých lidí
-
prvky humoru i bolesti, stesk po domově
v celém díle: podivní lidé, mají povahové kazy
-
38 povídek, většina formou dialogu
-
oceněna až během 2. sv. války, čtenáři ji vyhledávali
Zbloudilý syn – povídka, o muži, který se v 1. sv. válce choval jako sadista a později se přidal k nacistům
ostatní dílo:
Rady snoubencům udílené strýcem Romualdem – 1940, rady jak se mají muž a žena chovat v manželství
Moudrý Engelbert – 1940, příběh o člověku zklamaném láskou a celým životem
Pampovánek - 1948, román vypráví o psychicky vyšinutém člověku, venkovském chudákovi, který do svých sedmi let žil ve chlévě s kozami a psem. A na konec zešílel kvůli nešťastné lásce.
pro děti:
Příběhy Dona Quijota – úprava slavného Cervantesova díla ve snaze přiblížit dětem významná světová literární díla
Další autoři píšící o 1. světové válce:
František Langer – povídková kronika o legiích Železný vlk
-
drama Jízdní hlídka: o legionářích na Sibiři
Jaromír John – povídkový soubor Večery na slamníku
Ivan Olbracht – román Podivné přátelství herce Jesenia
Vladislav Vančura – román Pole orná a válečná
S. K. Neumann – válečné vzpomínky Válčení civilistovo
Fráňa Šrámek – povídky Žasnoucí voják
JAROSLAV HAŠEK
(1883 – 1923)
- narozen v Praze, nedostudoval gymnázium, vyučil se drogistou, absolvent obchodní akademie
- krátce pracoval v bance, poté pomáhal makedonským povstalcům na Balkáně
- neskrýval svůj anarchismus – vyvrhel, několikrát zatčen, „kecal“ do politiky
- založil Stranu mírného pokroku v mezích zákona
- cestoval po Evropě, živil se různě – např. měl obchod se psy
- nakonec vojákem v čs. Legiích, od r. v Rudé armádě (tím popudil legionáře, chtěli ho pověsit, musel se skrývat) jako pracovník politického oddělení
- v Rusku se podruhé oženil, aniž by byl rozvedený – nebyl za to souzen kvůli nepořádku v ruské administrativě
- r. 1920 se vrátil do Čech a začíná psát Švejka
- zemřel v Lipnici nad Sázavou, kde se schovával před zraky lidí – nenáviděli ho za působení v Rudé armádě
→ bohém, mystifikátor, dobrodruh, hospodský povaleč, nadaný spisovatel se smyslem pro humor, provokatér, milovník zvířat
Literární dílo:
- zpočátku publikoval v časopisech a novinách – psal satiry, humoresky
- byl redaktorem časopisu Svět zvířat – psal články např. o neexistujících zvířatech
celkem napsal víc než 1200 povídek, vycházely (a vycházejí) v různých souborech:
Trampoty pana Tenkráta, Můj obchod se psy a jiné humoresky, Dva tucty povídek, Tři muži se žralokem, Mírová konference
1912 – první podoba slavného Švejka: Dobrý voják Švejk a jiné podivné historky
druhá verze vznikla v legiích: Dobrý voják Švejk v zajetí
1920-1923 vznikly Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války
- tetralogie, poslední díl je nedokončený – dopsáno přítelem Karlem Vaňkem (připsal ještě 2)
- přeložen do 54 jazyků, několikrát zfilmovaný a zdramatizovaný
Názvy jednotlivých dílů: V zázemí, Na frontě, Slavný výprask, Pokračování slavného výprasku
Názory na osobu Švejka:
prohnaný chytrák předstírající hloupost X primitiv oddaný vojenské vrchnosti
chaos, absurdita války X optimistická povaha Švejka = satirický obraz doby
-
Švejk způsobuje situace, které zesměšňují monarchii a rozkládají válečnou mašinerii
-
Satira na lidskou hloupost a přízemnost
→ nový světový typ literárního hrdiny
Jaromír John - Honza (Večery na slamníku)
...
Marodi brečeli, nejvíc Češi, prosili proboha, aby je vzal s sebou, ať to byl Polák, Srb, Němec nebo Maďar, naříkali, tak silně měli Honzu rádi, neb on marodům dělal pomyšlení, říkal, že chudej lid za to neštěstí nemůže, ať je takovej nebo makovej, že jsme samí ubožáci, byl jim kamarád, že to byli malí rolníci a on se s nima o hospodářství nejradši bavil. S každým ty a ty, Františku sem - Františku tam, - to von každýmu, ať se s ním srozuměl nebo ne.
"Františku, nenaříkej ...!"
"Františku, hezky drž ... šmik, šmik, ... nono!"
"Františku, máš doma ženu, děti, holku ... cákra drž, chlape ... už jsme hotovi, Františku!"
A hned zas na saniťáky: "Dejte sem druhýho Františka!"
Byl to třeba Rumun nebo cigán; měl ustřelenou nohu nebo třeba taky půl hlavy pryč, ale jak mu Honza řek: "Františku," smál se a Honza, doktor, zas na něj, a třeba za chvíli vojáček odešel k Abrahamu, přeci jen rumunský František takhle s lehčím srdcem z tohohle všivýho světa odešel.
Jo! Ten den, co jsme odjížděli, páčil jsem topůrkem na voze bednu a udělal se mně pruh jak husí vejce.
Holt - malér!
Cestou na dráhu jsem se na to nemoh dívat, jak Honza nes dva ruksaky, tři kufry, deky, mantle jak pucák, a já vedle něho s prázdnýma rukama jak vopravdovskej oficír.
Just sem mu bral bagáž z ruky, velkou silou, prosil jsem, že bych vymámil na jalový krávě tele, na nádraží ve Lvově jsme se prali, pak už jsem to nemoh vydržet, tu vostudu, ale von se voháněl kuframa a řval jako bejk:
"Franto, rukou tě napálit nemůžu, ale jestli nepřestaneš, čutnu tě jako merunu rovnou do království nebeskýho!"
A nemlich tak v Krakově se mně sevřelo srdce, když jsem se v hotelu probudil a viděl, že Honza drhne rejžákem moje bagančata.
Po čtrnácti měsících - teda - vraceli jsme se do Čech a nehnuli se od oken vod Bohumína.
Honza pořád: "Františku, koukej, ta krása, ty pole, ta čistota, ty český chaloupky, a všecko zelený, pořádně obdělaný - můj ty Bóže!"
Najednou - Česká Třebová - Pardubice a - hrome - Přelouč - Kolín- a pak už Ouvaly - Libeň a viděli jsme matičku Prahu, Hrad a Svatýho Víta - my koukali každej na jinou stranu a smrkali jsme - najednou sme se na sebe podívali - brečeli a smáli se. Kryndapánínka!
Co je to všechno platný, když jsme v Čechách doma. To nám žádnej vzít nemůže.
...