Karel Jaromír Erben, Josef Kajetán Tyl
NÁRODNÍ OBROZENÍ – Karel Jaromír Erben
- získávání informací z textu
Karel Jaromír Erben (1811-1870)
Syn řemeslníka a podkrkonošského písmáka, narodil se v Miletíně 7. listopadu 1811. Po studiu na gymnasiu v Hradci Králové a filosofických a právnických studiích v Praze se stal právníkem. Seznámil se s Fr. Palackým a zůstal jeho dobrým přítelem a pilným spolupracovníkem po celý život.
V soukromí se zabýval historií a národopisem. Když opustil soudní službu a začal pracovat v Královské české společnosti nauk a jako sekretář Českého muzea, konal mnohé studijní cesty po českém venkově a registroval a zpracovával archívní materiály. S tím souvisela jeho pozdější vydavatelská činnost. V 1etech 1848-49 pracoval jako redaktor Pražských novin. Roku 1851 se stal archivářem města Prahy, v šedesátých letech již ve veřejném životě nepracoval. Zemřel 21. listopadu 1870 v Praze.
Erbenova literární tvorba obsahuje složku básnickou, sběratelskou a vydavatelskou v oblasti historie a literární historie. Východiskem jeho básnické činnosti je lidová tvorba, avšak ve zcela jiném smyslu než u Čelakovského. Erbenovy básně nejsou ohlasem ani formálním, ani ideovým, ale syntetizují lidové mravní názory do určitých tematických celků, ohraničených obecně lidskými životními situacemi. Jsou to například vztahy mezi matkou a dítětem, problematika viny a trestu, pocit samoty a opuštěnosti apod. Jeho poselství dnešku je aktuální právě pro zobecnění lidských situací, jimž věnuje pozornost.
Pro zobrazení věčných lidských konfliktů mu nejlépe vyhovovala forma balady, v níž úspornost popisných složek umožňuje básníkovi zpravidla dialogem mezi postavami vyjádřit ústřední ideu. Přitom epický charakter básní tvoří schůdnou cestu pro zachycení vývoje konfliktu a zrání myšlenky.
Erbenovy verše jsou hudební a využívají hojně zvukomalby.
Tento charakter má jediná Erbenova básnická sbírka Kytice z pověstí národních.
Kromě úvodní básně obsahuje dvanáct balad, které vznikaly postupně v letech čtyřicátých a zejména v letech 1851-52; některé z nich byly před vydáním sbírky uveřejněny v časopisech. Kytice v pozdějších dobách měla vliv nejen na básníky (Neruda, Bezruč, Wolker aj.), ale inspirovala i hudebníky (např. Dvořáka, Fibicha) a výtvarné umělce, zvláště malíře.
Plody národopisné a sběratelské činnosti Erbenovy jsou soustředěny v několika souborech. Jsou to zejména Písně národní v Čechách, které po podstatném rozšíření o další nasbíraný materiál vyšly jako Prostonárodní české písně a říkadla. Kromě toho pořádal Erben soubory národních bájí, pověstí a pohádek, a to nejen českých (např. Sto prostonárodních pohádek a pověstí slovanských v nářečích původních). Vedle sbírání lidových pohádek pracoval Erben i na pohádkách umělých v duchu lidové tvorby. Snažil se však najít společné mytologické rysy jednotlivých námětů (boj dobra se zlem, víra ve spravedlnost, otázka viny a trestu apod.).
Tak například srovnáním jednotlivých rozvojových variant pohádky Tři zlaté vlasy děda Vševěda vzniklo zpodobení slunečního mýtu (boje a činy hrdinů symbolizují boj slunce a zimy). Tímto způsobem hodlal Erben zpracovat celé slovanské bájesloví, byl to však úkol pro jedince nezvládnutelný. V mnohém se tato Erbenova činnost, zejména zpočátku, stýkala s činností B. Němcové.
Jako vydavatel památek staré české literatury pořídil Erben edice některých děl jednotlivých autorů (Hus, Štítný, Komenský aj.) a vydal II. díl Výboru ze starší české literatury (obsahuje zejména husitskou a humanistickou literaturu). I. díl vyšel 1845 přičiněním J. Jungmanna. Celé generace historiků 19. a 20. století vděčí Erbenovi za vydání díla Regesta diplomatica necnon epistolaria Bohemiae et Moraviae, které zahájilo ediční řadu historických dokumentů a listin. Regesta (= výtahy z listin) zaznamenávají a zpracovávají přes 1350 dokumentů z období od r. 600 do r. 1253. Erben odbornou historickou literaturu také překládal, např. Nestorův letopis ruský (1867), Dva zpěvy staroruské, totiž: O výpravě Igorově a Zadonštinu (1869) aj.
Karel Jaromír Erben (1811-1870)
- básník, historik, sběratel lidové slovesnosti (písně, pověsti, pohádky, říkadla)
- vydavatel staročeských literárních památek, překladatel, novinář (navázal na Čelakovského, mnoho jeho záměrů a cílů překonal)
- studoval práva a filozofii, seznámil se s Fr. Palackým, s nímž pak spolupracoval
- archivář Prahy
dílo:
- vydával díla staré české literatury, např. Sebrané spisy české od Mistra Jana Husa, vydával i překlady starých děl ruské literatury – Nestorův letopis ruský, Slovo o pluku Igorově. Podílel se na vydání druhého dílu Výboru z literatury české.
- Erbenovy pohádky jsou zbaveny skoro vesměs místní a časové určenosti. Tím se liší od pohádek B. Němcové, v nichž se naopak odráží konkrétní životní prostředí a situace
- v jeho básních se opakují témata viny a trestu
Prostonárodní písně a říkadla
Sto prostonárodních pohádek a pověstí slovanských v nářečí původních
- nedokončený soubor pohádek vydal V. Tille - pohádky Zlatovláska, Tři zlaté vlasy děda Vševěda, Dlouhý, Široký a Bystrozraký, Pták Ohnivák a Liška Ryška
Kytice z pověstí národních (1853)
- Kytice měla posilovat víru v lepší budoucnost národa
Přínos do literatury spočívá ve dvou základních ohledech sbírky:
- v její promyšlené komponovanosti a etičnosti
komponovanost (= předem důkladně promyšlené rozvržení básní):
- balady jsou řazené osově, zrcadlově protilehlé básně mají shodné prvky (1. a 13., 2. a 12.,...)
Kytice + Věštkyně – aktualizace staré pověsti, návaznost na lidovou tvorbu
Poklad + Dceřina kletba – porušení základního etického vztahu matka X dítě
Lilie byla dodána později
Svatební košile + Vrba – přeměna člověka (žena ve vrbu, muž v upírskou duši)
Polednice + Vodník – hlavní postavou je nadpřirozená bytost, která zasahuje do lidských vztahů
Zlatý kolovrat + Záhořovo lože – vina a její vykoupení, důležitost pokání
Štědrý den + Holoubek – založeny na lásce a smrti
etičnost:
- osud rozhoduje pouze v básních Štědrý den a Věštkyně, ve všech ostatních jsou porušeny základní mezilidské vztahy
- vinna je vždy konkrétní osoba, která porušila mezilidské vztahy (přičemž Erben považuje za nejužší a nejzákladnější vztah matky k dítěti – matky trestá obzvlášť krutě)
- druhy konfliktů: člověk X příroda, člověk X společnost, matka X dítě, žena X muž
- trestán je výjimečný jedinec → jedinečnost je nežádoucí
Josef Kajetán Tyl (1808-1856)
prozaik, dramatik, překladatel, redaktor
* Kutná Hora, studoval gymnázium v HK
od mládí nadšený ochotník – členem kočovné společnosti, cestoval po Evropě
- byl ředitelem ochotnického Kajetánského divadla a dramaturgem Stavovského divadla
„miláček národa“ – byl aktivním organizátorem prvních velkých plesů v Praze
po zavedení cenzury (ministr Bach) odešel z Prahy a do smrti kočoval, žil v bídě
zajímavost – netradiční manželství
největší význam spočívá v dramatické tvorbě:
-
zvýšil úroveň českého divadla, ačkoli se často podřizoval vkusu obecenstva
-
funkcí her má být vlastenectví, buditelství a didaktičnost
1. dramatické báchorky = vystupují nadpřirozené bytosti, střet dobra se zlem, vítězí dobro
Strakonický dudák: hra o českém charakteru, Švanda dudák
Jiříkovo vidění, Lesní panna, Tvrdohlavá žena
2. hry ze současnosti: Paní Marjánka, matka pluku, Paličova dcera
Fidlovačka aneb Žádný hněv a žádná rvačka – hra, která obsahuje píseň Kde domov můj
=> text písně J. K. Tyl, nápěv (=hudba) František Škroup
3. historické hry: Kutnohorští havíři, Jan Hus, Krvavé křtiny čili Drahomíra a její synové
novinářská práce: založil časopis Květy české (později Květy)
próza: povídky (z historie, z divadelního prostředí, ze současnosti)
Dekret kutnohorský, Poslední Čech