JOSEF ŠKVORECKÝ, IVAN KLÍMA VLADIMÍR ŠKUTINA, EVA KANTŮRKOVÁ
JOSEF ŠKVORECKÝ
(1924-2012)
prozaik, esejista, překladatel, nakladatel
* Náchod
- totálně nasazen v náchodské továrně a Novém Městě nad Metují
- působil ve studentské jazzové kapele
- krátce studoval lékařskou fakultu UK, poté FF UK obor filosofie – angličtina
- učitelem v Broumově, Polici nad Metují a Hořicích
- redaktor angloamerické redakce Státního nakladatelství (pozdější Odeon)
- r. 1958 se oženil se spisovatelkou Zdenou Salivarovou
- od r. 1963 spisovatelem z povolání
- r. 1969 odjel přednášet do USA a rozhodl se zůstal v exilu – stal se profesorem v Torontu (Kanada)
- zakladatel exilového nakladatelství 68 Publishers (Toronto)
- roku 1978 zbaven československého občanství
dílo:
- začínal civilistickou poezií a povídkami
Zbabělci – první román s postavou Dannym Smiřickým (autorovo alter-ego)
- o posledních válečných dnech v Kostelci (= Náchod)
- zakázáni, směli vyjít až v roce 1964
další díly pentalogie s Dannym:
Tankový prapor – Danny ve vojenské službě
Prima sezóna – soubor 5 povídek z válečné doby, vztah Dannyho k dívkám
Mirákl – „politická detektivka“, události 50. a 60. let, čihošťský zázrak
Příběh inženýra lidských duší – Danny je profesorem na univerzitě, ukazuje pocity emigranta
ostatní:
Sedmiramenný svícen – soubor židovských povídek
Legenda Emöke – baladický příběh o lásce
Konec nylonového věku – o změnách po roce 1948
Hořkej svět – soubor povídek
detektivní prózy:
- vystupuje poručík Borůvka
Smutek poručíka Borůvky, Konec poručíka Borůvky, Návrat Borůvky
Hříchy pro pátera Knoxe
Lvíče – román s detektivní zápletkou
poezie:
Nezoufej!, Dívka z Chicaga, Blues libeňského plynojemu
překlady předních amerických autorů – Hemigway, Faulkner
eseje:
Nápady čtenáře detektivek, O nich – o nás, Samožerbuch
rysy díla:
živý, ironický, strohý styl
citlivě zaznamenané dialogy obsahující hovorovou češtinu
využití slangu, neologismů, nářečí, směsi angličtiny a češtiny
postava Dannyho Smiřického – autorovo alter-ego, vypravěč, stárne spolu s autorem
malé město Kostelec = Náchod
jazz – láska k jazzu je paralelou k lásce k ženě
časté motivy záhad a tajemství
politický podtext – hrdinové politiku reflektují, ale komentují jen okrajově, více se zabývají sami sebou
IVAN KLÍMA * 1931 Praha
vlastním jménem Ivan Kauders, židovský původ
prozaik, dramatik, reportér, esejista, fejetonista, autor pro děti
nejpřekládanější současný český autor
- 3 roky v koncentračním táboře Terezín (do svých 14 let)
- studoval FF UK – čeština, literární věda
- redaktor časopisu Květy a nakladatelství Československý spisovatel
- r. 1953 vstoupil do KSČ, poté vyloučen, znovu členem, r. 1970 vyloučen definitivně
- 1969-70 žil v Americe, učil na Michiganské univerzitě
→ zakázaný autor, vycházel v samizdatu a exilu, živil se jako dělník
- držitel několika literárních cen
- má vlastní internetové stránky www.ivanklima.cz
dílo:
Má veselá jitra – K. nejčtenější kniha, zážitky z jednoho týdne zpracované s nadhledem
Milenci na jednu noc
Milostné léto – vědec naváže vztah s nevyzpytatelnou dívkou a začne se chovat pošetile.
Soudce z milosti – román, soudce Adam Kindl řeší právní problémy, manželskou krizi, vzpomíná na válku
Moje první lásky – soubor povídek o pubertálních láskách
Milostné povídky
Premiér a anděl – román
Moje nebezpečné výlety – povídky
Kostlivec ve skříní, Hodina ticha, Moje šílené století – fejetony
O lásce, tichu a zradě – soubor povídek
Jak se nestát vrahem – soubor fejetonů, výběr z Posledních slov (Lidové noviny)
Loď jménem naděje – soubor dvou novel
Moje šílené století I a II – autorovy paměti
Hodina ticha – první román, příběh z konce války a počátků komunismu, na chudém východním Slovensku.
Markétin zvěřinec – pro děti
VLADIMÍR ŠKUTINA, EVA KANTŮRKOVÁ
Vladimír Škutina (1931-1995)
humorista, publicista, autor televizních seriálů, spisovatel literatury faktu
- studoval FAMU, nedokončil
- v 50. letech filmovým scénáristou (Hvězda jede na jih)
- v r. 1960 ukončil studia psychologie na FF UK
- politický vězeň (údajně řekl, že A. Novotný je vůl, u soudu řekl, že to neřekl, ale že je to pravda)
→ Prezidentův vězeň
- vězněn 1962-63, 1969-1974
- 1967-69 redaktor Československé televize, spoluautor mnoha pořadů (největší úspěch měly rozhovory Co tomu říkáte, pane Werichu?)
- signatář Charty 77, poté pracoval jako kameník, r. 1978 nucen emigrovat do Švýcarska
- pracoval v exilových nakladatelstvích
- po r. 1989 se vrátil
dílo:
Bez vavřínů – prvotina, věnována českým vynálezcům (Diviš, Božek aj.)
humoristické a dětské knihy: Tisíc a jeden Švejk, Svět jako skleněná duhová kulička
zážitky z druhého věznění: Prezidentův vězeň na hradě plném bláznů
o spolupráci s Werichem: Tak už jsem tady s tím vápnem, pane Werichu
portréty známých osobností: Martina (Navrátilová), Český šlechtic František Schwarzenberg
Eva Kantůrková (* 1930)
prozaička, scenáristka
- studovala filozofii a historii na UK
- redaktorka, poté spisovatelka z povolání
- členka KSČ, r. 1970 vystoupila ze strany
- 70. a 80. letech zakázaná autorka, vězněna, mluvčí Charty 77
- podílela se na vzniku Občanského fóra
- po revoluci předsedkyně Obce českých spisovatelů, ředitelka odboru Ministerstva kultury
dílo:
- začínala povídkami v časopisech
Smuteční slavnost – román, pohřeb straníka, bývalého sedláka – různost lidských osudů
Nulový bod, Sbírka pana Ábela – novely, náklad zničen
Pán věže – vrchol tvorby v 70. letech, filozofický podtext, paralela života spisovatele a Ježíše Krista
Jan Hus – paralely historie a poměrů v 70. letech
Přítelkyně z domu smutku – zpracované vlastní zážitky z vězení, odsouzené jsou disidentky
Zahrada dětství Eden – porevoluční román
eseje Dialog o víře
Ukázka:
Milostné rozhovory
"Miluju tě, holčičko. Miluju tě tak, že když nejsi se mnou, připadá mi, že taky nejsem. Jsem živ jen z čekání na tebe."
"Nezahyneš mi, když jsi živ jenom z čekání?"
"Ne. Je to daleko lepší než sedět někde na hostině, ale nemít nikoho, na koho bych čekal."
"Tomu nerozumím."
"Protože čekat znamená těšit se. Dokud se máš na koho těšit, život má smysl."
"Ale to přece němůže být smysl života: těšit se na někoho, s kým bych chtěla být, a přitom vědět, že s ním nebudu."
"Těším se na to, až budu s tebou."
"Pořád se mnou?"
"Co to je pořád?"
"To znamená, že s nikým nejsi víc."
"S kým bych mohl být víc, než jsem teď s tebou?"
"Říkáš teď. Ale teď není pořád."
"Přece není důležité, jak často, jak dlouho."
"Co je důležité?"
"Jak moc, jak úplně. S kým v duchu dlíš."
"Odpusť, já to vím. Jen jsem chtěla slyšet, že bys chtěl být se mnou pořád, kdybys mohl."
"Kdybych mohl, chtěl bych. Kdybychom mohli."
"Já vím, že to nikdy nebude. Ale stejně by to bylo hezké, kdybys ke mně mohl večer uléhat. Řekni mi, kdybychom žili spolu, jaké by to bylo?"