11.05.2015 08:17

JAZYKOVÉ SKUPINY, DĚLENÍ SLOVANSKÝCH JAZYKŮ

KELTSKÉ JAZYKY - pouze ukázka a srovnání

 

čeština

Indoevropské jazyky - skupina jazyků, které se společně vyvíjely v rozsáhlých oblastech Eurasie z předpokládaného indoevropského prajazyka

Indoevropskými jazyky mluví víc než 3 miliardy lidí (drtivá většina Evropy, Asie od východního Turecka po Indii)

 

Dělení:

• indoíránské jazyky (sanskrt)

• řečtina

• italické jazyky (latina) → románské jazyky

• germánské jazyky

• balto-slovanské jazyky – slovanské jazyky + baltské jazyky (litevština, lotyština)

 

Slovanské jazyky

Studiem těchto jazyků se zabývá slavistika.

západoslovanské: čeština, slovenština, polština, lužická srbština horní a dolní

východoslovanské: ruština, ukrajinština, běloruština

jihoslovanské: slovinština, srbština, chorvatština, bulharština, makedonština

dvojí písmo: latinka a cyrilice (azbuka) (východoslovanská oblast, bulharština, makedonština, srbština)

• rozumíme cizincům ze slovanských zemí

 

styk jazyků – obohacování slovní zásoby (do češtiny především němčina, latina, angličtina)

puristé – snaha pronikání cizích slov odstranit

 

Keltština a keltské jazyky

Tá mé mo shuí ó déirigh an ghealach aréir,
Ag cur tieneadh síos gan scíth ''s á fadú go géar.

Když jsem se před léty poprvé zaposlouchal do amatérsky poslepované a příslušně zahuhlané kazety s doporučením „to si poslechni, na tom je vidět, z čeho vyšli Jethro Tull“ (moji tehdejší favorité), netušil jsem, že jsem právě vkročil do kouzelného světa irské a skotské lidové hudby a že to, co slyším, je irština (či skotština?… dnes už si nepamatuju a tenkrát jsem ještě nerozlišoval).

Spíš jsem si tehdy pomyslel, že s tou mou angličtinou to asi ještě nebude tak růžové, jak jsem se právě začínal domnívat. Po chvíli mi ovšem došlo, že ten zvláštní jazyk asi angličtina nebude. Naslouchal jsem uhranutě zvukům, které zpěvák vydával, a které se chvíli zdály jaksi podivně mazlavé a žvatlavé, chvíli zas drsně chrčivé až chrochtavé, a zdálo se mi tehdy, že to snad ani nemůže být jazyk, že jde o nějakou tajnou řeč spiklenců nebo hobitů či kterého čerta. To, co mi tehdy znělo jako blíže neidentifikovatelná hatmatilka, ovšem jazykem bylo, a sice jazykem ze skupiny takzvaných keltských jazyků, potomků to staré keltštiny.

Pokud ve Vás krátká ukázka ze začátku tohoto článku podobné asociace nevzbuzuje, mohlo by to být tím, že jazyk je vhodnější slyšet než vidět. Pokusím se proto alespoň neuměle přiblížit, jak by uvedená ukázka asi měla znít. Nejde bohužel o žádný oficiální záznam výslovnosti, berte to spíš jako příspěvek do rubriky „jak já to slyším“. Slyším to z krásného přednesu Mairéad Ní Mhaonaigh asi takto: tamé mó aj-kí ou čírí e njalá-réj, a kár č-njé šís keň čkí sá fádú gó gér (omlouvám se těm, kteří vědí, jak irštinu správně vyslovovat). Z anglického překladu, který mám k dispozici, je pak možno se dozvědět, že uvedené dvojverší vypráví o komsi, kdo nemohl v noci spát, přestože měsíc už zářil na obloze. I rozdělal oheň, … a tak dále. O který z keltských jazyků jde, už bystrý čtenář jistě postřehl, neboť toto slovo před chvilkou padlo, ostatní mohou nahlédnout do malého slovníčku na konci tohoto příspěvku. My zbylí opusťme toto úvodní povídání a vydejme se škatulkovat.

Šest keltských jazyků.

Co jsou keltské jazyky a kolik jich je? Jak už jsem naznačil, pod keltskými jazyky dnes rozumíme potomky staré keltštiny, jazyka to starých Keltů. O některých historických souvislostech se ještě pobavíme později, všimněme si na tomto místě spíše současného stavu na jazykových tocích. Skupinu potomků staré keltštiny dnes rozdělujeme na dvě podskupiny, a sice jižní a severní skupinu keltských jazyků. Do té jižní skupiny patří bretoňština, walesština a kornština, do severní pak irština, skotština a manština. Keltských jazyků, tak jak je nedávná historie klasifikovala, je tedy šest, ovšem aktivně dnes žijí jen čtyři znich; kornština a manština se již totiž dají označit nálepkou „vyhynulé“.

Zmiňme se krátce o jižní skupině keltských jazyků.

Bretoňština (anglicky Breton) je jazyk i dnes víceméně žijící, i když jeho život není zdaleka tak bohatý jako život například irštiny. Bretoňštinu můžete údajně slyšet na území dnešní Bretaně (tedy západního výběžku Francie). Vím, že existují některé hudební skupiny, hlásící se k bretoňské tradici, ale není mi známo, zda je jazyk sám nějakým podstatným způsobem udržován, konkrétně zda je někde zachycena jeho psaná podoba, mluvnice atd.

Walesština (Welsh), či „velština“ (chcete-li), je domácím jazykem Walesu, tedy státu, který najdete v západní části většího z britských ostrovů. I když o Walesu, stejně jako o Irsku či Skotsku platí, že angličtina je zde jazykem prioritním, není postavení původního jazyka špatné. Přežívá totiž nejen v lidovém a ústním podání, objevuje se i v psané podobě, vycházejí časopisy, i v anglicky psaných místních novinách vycházejí jazykové kursy „naučte se welšsky“, běží televizní program, ve kterém se tímto jazykem hovoří.

*Kornština (Cornish) *je jazyk již „vyhynulý“, mluvilo se jím kdysi v Cornwallu, což je území nacházející se v nejzažším jihozápadním výběžku většího z britských ostrovů s městy jako Plymouth či Exeter. Mimochodem, z Cornwallu údajně pocházel Tristan, který byl králem Markem vyslán hledat Isoldu.

Severní keltská skupina jazyků je někdy považována za „hlavní větev keltských jazyků“. Tři jazyky, které do ní náležejí, se anglicky označují souhrnně slovem Gaelic, které se někdy ne zcela přesně překládá jako „keltština“, spíše by se mělo říkat „keltštiny“ či ještě přesněji a nejméně hezky „severní keltské jazyky“. Ony tři jazyky jsou:

Irština, či přesněji irská gaelština, anglicky Irish Gaelic sama sebe pojmenovává slovem Gaeilge. Byla a v současnosti i zčásti je jazykem irského ostrova. Částečně i na základě vlastních zkušeností mohu potvrdit, že irština je pravděpodobně nejaktivnější ze všech keltských jazyků. Nejen že její úloha v lidové hudbě je nezastupitelná (vezmete-li si album některé z irských [nekomerčně zaměřených] skupin, většina zpívaných písní bude v irštině), irštinu zaslechnete, máte-li štěstí, i na veřejnosti a určitě na některém z bezpočetných festivalů lidové hudby. Je možno spatřit dvojjazyčné nápisy, není vyjímkou, že bohoslužby, zejména na venkově, jsou vedeny v obou jazycích a podobně. Obecně řečeno, navštívíte-li Irsko, určitě si všimnete všudypřítomné hrdosti Irů na vlastní kulturu a irství jako takové, což vytváří pro udržení irštiny přirozené podmínky. Samozřejmě, angličtina i zde je jazykem „oficiálním“ a převažujícím, spíš jde o to, že z celkové atmosféry v Irsku panující člověk nabude dojmu, že irština se hned tak neztratí.

Skotština, či přesněji skotská gaelština, anglicky Scottish Gaelic se v tomto jazyce píše G`aidhlig (jak se to vyslovuje nedokážu sdělit) a byla jazykem starých Skotů, geograficky tedy jde o severní výspu většího z britských ostrovů. Skotové neměli historicky takové štěstí jako Irové a po většinu svých novodobých dějin jsou součástí Spojeného království, tedy, chcete-li „v anglickém područí“. Možná i to se trochu promítá do postavení skotštiny, která jako samostatný jazyk existuje, jsou v ní zpívány písně a vyprávěny příběhy, ale přece jenom je Skotsko jako takové více „poangličtěné“ než Irsko. I ve skotských hospodách tedy zaslechnete převážně angličtinu, přesněji řečeno to, v co ji Skotové svým přízvukem přetvořili. A tak, přestože i skotská kultura je silná a samostatná součást kulturního dědictví britských ostrovů, skotštinu bych v pomyslném žebříčku „aktivity keltských jazyků“ zařadil na druhé místo těsně za irštinu. Manština, anglicky Manx Gaelic sama sebe nazývá Gailck a mluvilo se jí na ostrově Man (mezi irským a velkobritským ostrovem). Termín „mluvilo“ používám proto, že tento jazyk, stejně jako výše již jmenovaná kornština, se již dnes považuje za téměř vyhynulý. I když mluvčí tohoto jazyka snad ještě existují, jsou rozhodně spíše raritou než nějakým běžným jevem.

Trocha historie

Řekli jsme si, že dnes jsme schopni rozeznat šest keltských jazyků. Jak tomu však bylo v minulosti? Podle jazykových teoretiků kdysi existoval jediný jazyk, kterým s malými odchylkami mluvily všechny keltské kmeny, pravděpodobně v době, kdy ještě žily víceméně pohromadě v centrální části evropského kontinentu. Tímto jazykem byla tzv. stará keltština (anglicky old Celtic), jejíž původ je možno hledat v prastarém indo-evropském Ur-jazyce (Ur-language). Další vývoj staré keltštiny a vznik jejích odnoží je z pochopitelných důvodů úzce spjat s rozhodnutím keltských kmenů postupně odtáhnout směrem na západ. Důsledkem tohoto přemisťování byla izolace jednotlivých kmenů a pozvolný vznik nových nářečí (či jazyků), které byly tvarovány jednak měnícím se „lokálním slangem“ kmene, jednak také jazykem původních obyvatel obsazeného území případně jazykem nově nabytých sousedů. V dlouhém a relativně pozvolném přesunu keltských kmenů z jejich původního domova do zákoutí západní Evropy dnes historici rozlišují dvě hlavní vlny. První vlnu tvořily skupiny kmenů, označované dnes jako Gaelové či Goidelové. Novým domovem této první vlny se postupně staly nejzapadlejší kouty britských ostrovů, a sice Irsko, ostrov Man a náhodní planiny severní Velké Británie, tedy dnešní Skotsko. Původní jazyk Gaelů zvaný Goidelic tak dal vzniknout severní skupině keltských jazyků: irštině, skotštině, a manštině. Druhá, pozdější, přistěhovalecká vlna tzv. kmenů Bretoňců (někdy též nazývaných Britové nebo Prythoni) přinesla s sebou nářečí Brythonic, ze kterého postupně vznikly jazyky dnešní jižní skupiny keltských jazyků a sice walesština, kornština a kontinentální bretonština. Je možná zajímavé si všimnout, že oblasti, ve kterých až do dnešních dnů či do nedávné historie přežil některý z keltských jazyků mají z geografického hlediska jedno společné: jde o odlehlé a zastrčené kouty Evropy, ve kterých, zdá se, byly podmínky vzdorovat jazykům silných kultur (konkrétně jde o angličtinu a francouzštinu) přece jenom lepší.

Starokeltská slova v dnešních jazycích

Mísení a prolínání jazyků a jejich vzájemné ovlivňování lze obecně dokládat přítomností slov jednoho jazyka v jazyce druhém. Takto lze vysledovat i přítomnost některých slov keltského původu v současné angličtině, například clan – kmen, plaid – vlněný šátek, shamrock – jetel apod. K zajímavostem patří, že například slogan, používaný zejména v americké angličtině, se vyvinul ze starokeltského slova znamenajícího „válečný pokřik“. Také současná čeština, svým původem slovanská, nese stopy dávné přítomnosti keltských kmenů na našem území. Jde především omístopisné názvy jako Mory – Mže, Agara – Ohře, Izira či Izera – Jizera, dokonce se usuzuje, že název Boio-haemum, tedy „domov keltského kmene Bójů“ se stal základem k pozdějšímu „Bohemia“. (Nejsme tedy bohémové, jak se občas s chutí z názvu Bohemia usuzuje, spíše obýváme území, které kdysi patřilo Boiům.)

Keltové a Galové, keltština a gaelština

Obávám se, že tento odstaveček vnese ještě více zmatku do beztak již komplikovaného „keltského“ názvosloví, i když jej píši v dobré víře naopak věc trochu vyjasnit. První zádrhel tkví v tom, že slova Keltové a Galové jsou odvozena z dvou různých označení téhož etnika, starých Keltů, což je důsledkem klasického řecko-římského jazykového zápasu. Kmeny, o kterých dnes mluvíme jako o keltských, byly Římany nazývány Galli a Řeky Keltoi (což značilo „barbarský“). Z řeckého Keltoi se vyvinulo slovo Keltové, z římského Galli slovo Galové. Podle této terminologie tedy pod Kelty a Galy označujeme příslušníky či potomky téže velké skupiny keltských kmenů. Terminologie používaná v kontextu jazykovém je však trochu odlišná. Zatímco pod „keltštinou“ je potřeba rozumět starou keltštinu, tedy jazyk dnes již neexistující (ona old Celtic jak jsme o ní hovořili v historickém okénku), a pod „keltskými jazyky“ se chápe ona šestice jazyků ze staré keltštiny vzniklých, je termín „gaelština“ (Gaelic) většinou používán pouze pro severní skupinu keltských jazyků, jak už ostatně napovídá i jejich anglický tázev, tady Irish Gaelic, Scottish Gaelic a Manx Gaelic.

Malý slovníček na závěr

Jelikož bohužel sám aktivně nevládnu žádným z uvedených keltských jazyků, nemohu provést jejich srovnání ani po stránce slovní zásoby, ani z hlediska výslovnosti, eventuelně poskytnout rozbor shod či rozdílů. Jediné, co mohu na závěr nabídnout, je snad malý slovníček, srovnávající základní časování slovesa „být“ a dvě jednoduché větičky v obou hlavních gealských jazycích s anglickým a českým ekvivalentem.

angličtina	skotština	irština	čeština
I am	Tha mi	Tá mé	já jsem
You are	Tha thu	Tá tú	ty jsi
He (or it) is	Tha e	Tá sé	o (ono) je
She (or it) is	Tha i	Tá sí	ona (ono) je
We are	Tha sinn	Tá muid	my jsme
You are	Tha sibh	Tá sibh	vy jste
They are	Tha iad	Tá siad	oni jsou
I am not	Chan eil mi	Níl mé	já nejsem
Are you?	A'' bheil thu?	An bhfuil tú?	jsi?
Aren''t you?	Nach eil thu?	Nach bhfuil tú?	nejsi?
I will be	Bidh mi	Beidh mé	já budu
I won''t be	Cha bhi mi	Ní bheidh mé	já nebudu
Will you be?	Am bi thu?	An mbeidh tú?	budeš?
Won''t you be?	Nach bi thu?	Nach mbeidh tú?	nebudeš
I was	Bha mi	Bhí mé	byl jsem
I was not	Cha robh mi	Ní raibh mé	nebyl jsem
Were you?	An robh thu?	An raibh tú?	byl jsi?
Weren''t you?	Nach robh thu?	Nach raibh tú?	nebyl jsi?
I am drinking	Tha mi ag ňl	Tá mé ag ól	Piju
I am going	Tha mi ag dol	Tá mé ag	Jdu.