JAK NAPSAT FEJETON
JAK NAPSAT FEJETON
Typy fejetonu:
1) fejeton – beseda:
- jakýsi rozhovor se čtenáři
- existuje zřejmě nejdéle, tímto způsobem psal Jan Neruda
- autor se obrací na čtenáře (proto „beseda“)
- věty jako „co myslíte...“, „co byste dělali, kdyby...“, „to vám jistě nemusím vysvětlovat“
2) polemický fejeton
- založený na polemice
- autor vyvrací názory, je útočný, seznamuje čtenáře se svým názorem
- snaha získat čtenáře na svou stranu
- nesmí chybět odlehčený tón, jinak se odchýlíme od fejetonu
3) satirický fejeton
- celý fejeton je postavený na satiře
- správně zaměřený vtip, ostrý šleh, adresnost
- je potřeba literární zdatnost
- zaměřený proti lidské hlouposti, pověrám, odhaluje např. zbabělost
Jak napsat fejeton?
metoda – od jednoduchého ke všeobecnému a naopak (od něčeho konkrétního ke zevšeobecnění)
- využití monologu i dialogu
4 základní zásady:
1) Promyslet, jaký mám záměr = cíl, kterého chci dosáhnout
Např. snaha pobavit čtenáře, donutit k zamyšlení
2) Nerozvíjet víc témat současně – fejeton má být zaměřený na jeden předmět, fakt, myšlenku
3) Zvolit jazyk = styl (je to to, co dělá fejeton fejetonem)
- závisí na vrozeném talentu, proto se fejeton špatně učí
- má být lehký, používají se citově zabarvená slova, zvláštní slova, jazykové úlety
- nepoužívat složitá souvětí
- styl má být přátelský, lidový, humorný, s nadhledem
4) pointa – fejeton nemá mít otevřený konec, musí mít tečku = závěrečné vygradování
+ titulek fejetonu – kreativní, aby upoutal
Dle Markéty Dočekalové
KAREL ČAPEK: Velitel hasičů žhářem
Tak se lidé velmi podivili, když četli, že jeden velitel hasičů, majitel mnoha medailí za hrdinné hašení požárů, byl vlastně pyromaniak, který zakládal ohně a ohníčky v místě svého působení. I kroutili nad tím mnozí čtenáři hlavami a říkali, že tohle tu ještě nebylo.
Jako by to bylo tak divné! Jsou například finančníci, kteří mají opatrovat a rozmnožovat peníze svých bližních, a zatím je o ně připraví. Jsou národní hospodáři, kteří se mají postarat o blahobyt svého národa, a zatím to přivedou k tomu, že ten blahobyt ještě ztenčí. Jsou politikové a státníci, kteří ex professo mají zdokonalit organizaci a řád světa, a zatím nechávají za sebou dezorganizaci, rozvrat a válku.
Je až příliš mnoho různých velitelů, ověšených zásluhami, medailemi a řády, kteří přijdou světu o mnoho dráž než ten velitel hasičů, který byl pyromaniakem.
Lidové noviny 18. 3. 1936
IVAN MLÁDEK: Sedící mladí stojícím starým prospívají
Snad v každé době se starší generace pohoršovala nad tou mladší. V pravěku se starým nelíbilo, že je mladí zabíjejí, aby je nemuseli živit, ve středověku se jim nelíbilo, že je nechávají na pospas svému osudu, v novověku se jim nelíbí, že je v tramvaji nepouštějí sednout.
Mladí jsou kvůli tomu považováni málem za chuligány. Já osobně bych mladou generaci neviděl tak záporně. Tím, že staré nechává stát, jim vlastně prospívá. Proč? Neustálé posedávání starým jenom škodí! Stlačují si v břiše střeva a žaludek, čímž hůře tráví a zvyšují si riziko vzniku žaludečních vředů, jako stojícím se jim v horní části tramvaje dostává daleko více kyslíku, což podporuje jejich srdeční činnost, když stojí, posilují si nožní svaly, když mají v rukou těžké tašky, posilují si i svaly ruční. A pak jako stojící mají z tramvaje mnohem lepší výhled.
Z vlastní zkušenosti vím, že i zdraví staří, kteří se ještě mohou dobře pohybovat, jsou na každý pohyb skoupí. Přiznejme, že jsou už trochu líní. Takže když tramvaj trochu víc cukne, konečně se zase po dlouhé době rychle proběhnou jako za mlada. Je pravdou, že někteří mladí jsou na starší lidi drzí a vyvolávají s nimi konflikty. V případě takového konfliktu je stojící zase ve výhodě, vždycky se lépe dává facka shora dolů než zdola nahoru. Je to stejná poziční výhoda, jakou má jezdec na koni oproti pěšákovi nebo stojící zubař oproti sedícímu socanovi.
Takže, dědkové a babky, buďte rádi, že vás mladí hýskové nechávají stát.
RUDOLF KŘESŤAN: Aktivní odpočinek
Vědci tvrdí, že by měl člověk hodinu denně věnovat sportu. Dále hodinu denně strávit nad krásnou literaturou. Navíc se máme věnovat nějakému koníčku, například leteckému modelářství. To už jsou tři hodiny denně. Psychologové usoudili, že nám prospívá společenský styk. Máme navštěvovat své známé, příbuzné, kamarády. Připočtěme dvě hodiny. Pro citový rozvoj je důležité chodit do kin, divadel, na výstavy. Řekněme dvouhodinové představení. Celkem už 7 hodin na splnění poznatků vědy o správném aktivním odpočinku. Ještě musíme sáhnout na domácí práce. Pak je důležitý pohyb na čerstvém vzduchu. Zvláště procházky lesem. Než se Pražák dostane do čerstvé zeleně, je spousta času v trapu. Řekněme 3 hodiny. I když se jen člověk otočí na jehličí a hned upaluje domů. Mezisoučet: 11 hodin. A co vyhovění poznatkům, že si má rodina porozprávět alespoň hodinu denně? Vliv na člověka má i domácí kutilství. Řekněme, že hodinu denně budeme kutit. Dohromady 13 hodin. Ještě je tu zájmová umělecká činnost, hra na housle, pozoun, klavír. Dejme tomu...2 hodiny. V přestávkách mezi aktivními odpočinky je nezbytné jíst a umýt si ruce. Vezmeme to hopem, asi tak hodinka. 16 hodin. Teď ještě něco důležitého. Spánek. Podle názorů vědců máme spát 8 hodin denně. Ano, je to tak. jestliže máme žít kulturně, všestranně a vůbec zdravě, nezbude nám ani minuta na práci!