NEUMANN, GELLNER, DYK, TOMAN - GENERACE BUŘIČŮ
GENERACE BUŘIČŮ – GELLNER, DYK, TOMAN
Buřiči (též anarchističtí buřiči) = generace mladých spisovatelů z počátku 20. století
rysy:
1. návaznost na generaci 90. let 19. století – Českou modernu
2. přirozenější, hovorovější, jasnější jazyk
3. společné – přibližně stejný věk, bohémský život, tíhnutí k anarchismu
4. i přes odpor vůči společnosti příklon k životu, vitalitě – „básníci života a vzdoru“
- někdy k nim bývá řazen Petr Bezruč
- František Gellner, Fráňa Šrámek, Karel Toman, Viktor Dyk, Stanislav Kostka Neumann
František Gellner (1881-1914)
- žil bohémsky, získal místo redaktora v Lidových novinách – polepšil se
- výborný kreslíř
- narukoval, prohlášen za nezvěstného
Poezie: snaha šokovat poklidné měšťany, pocity zbytečnosti
-
často používá vulgarismy, pouliční popěvky
-
pravidelný verš
dílo: Po nás ať přijde potopa, Radosti života, Nové verše (posmrtně)
Karel Toman (1877-1946)
-
největší cestovatel z buřičů: Vídeň, Berlín, Pařít, Holandsko, Anglie – navštěvoval anarchistické skupiny
- redaktor Národních listů
- nejosobnější poezie, silně subjektivní verše, často motiv tuláka
Sbírky: Pohádky krve, Sluneční hodiny, Měsíce, Stoletý kalendář
Viktor Dyk (1877-1931)
- krátce vězněn za politickou a literární činnost – vyhraněný pravičák, názorově vzdálený TGM
- redaktor Národních listů
Dílo: pocity deziluze (rozpor mezi snem a skutečností)
Často využívá symboly
útočný ironik, nadosobní pojetí národa
politická lyrika: Buřiči, Satiry a sarkasmy, Pohádky z naší vesnice
skladba: Milá sedmi loupežníků
válečná tetralogie – Lehké a těžké kroky, Anebo, Okno, Poslední rok
pozn. Sbírka Okno obsahuje báseň Země mluví
novela Krysař – podle staroněmecké pověsti
D. ú. – zjistit děj novely
drama Zmoudření dona Quijota – symbolistická hra, hrdina ztrácí iluze = umírá
František Gellner
Stísněnost
Fráňa Šrámek (1877-1952)
-
narozen v Sobotce (Český ráj), Písek – zde studoval
-
zpočátku anarchista, v roce 1915 vězněn
-
po válce žil samotářsky v Sobotce a v Praze
dílo:
-
psal poezii, prózu i drama ve stylu impresionismu – smyslem bylo zachytit prchavost okamžiku, nese také rysy vitalismu – okouzlení životem a přírodou
-
v počáteční tvorbě je antimilitaristou
-
častým tématem je mladá generace: zrání, boj s rodiči, psychický vývoj
-
výborný autor milostné a přírodní lyriky, schopnost vyvolávat pocity lásky, milostné prožitky
sbírky: Života bído, přec tě mám rád, Modrý a rudý
Splav – impresionistická lyrika
romány: Stříbrný vítr, Tělo, Past
Stříbrný vítr – román o mládí a dospívání, autobiografické rysy
hlavní hrdina Jeník Ratkin – nerozumí si s otcem, s profesory, miluje Aničku Karasovou, která ho zklame
dramata: Měsíc nad řekou, Léto
Splav
Trápím se, trápím, myslím si,
kde bych tě nejraděj potkal.
Ulice střídám, parky a nábřeží,
bojím se krásných lží.
Bojím se lesa. V poledním lese
kdo miluje, srdce své neunese.
Na můj práh kdyby jsi vstoupila,
snad bys mne tím zabila.
Chtěl bych tě potkati v lukách.
V lukách je vlání
na všechny strany, pokorné odevzdávání.
V lukách je nejprostší života stůl,
rozlomíš chleba, podáš ženě půl,
chléb voní zemí, bezpečný úsměv svítí,
až k pláči je prostý věneček z lučního kvítí,
a oblaka jdou, přeběhlo světlo, přeběhl stín,
muž má touhu rozsévače,
žena má úrodný klín...
Chtěl bych tě potkati v lukách. Šel bych ti vstříc.
A až bys mi odešla, ach, zvečera již,
bys na mne nemyslila víc,
jen na prosebný a děkovný můj hlas,
jako bych jen splavem byl,
který v lukách krásně zpívat slyšelas...
Stanislav Kostka Neumann (1875-1947)
-
otec mu zemřel v dětství, vychováván matkou a tetami, po nich zdědil vilu
-
od mládí zájem o politiku, r. 1897 založil vlastní časopis Nový kult – nejvýznamnější teoretická, politická a kulturní revue českého anarchismu
r. 1894 odsouzen za velezradu a aktivity spojené s rozkládáním monarchie, zvolil si samovazbu
Nemesis bonorum custos (= Spravedlnost, ochránkyně dobrých)
od r. 1905 žil na Moravě – Brno, Bílovice nad Svitavou → opojení přírodou
Kniha lesů, vod a strání – jedna z nejkrásnějších sbírek české přírodní lyriky, koncipována jako běh roku od září do dalšího podzimu
sbírky z přelomu století: Jsem apoštol nového žití, Apostrofy hrdé a vášnivé, Satanova sláva mezi námi, Sen o zástupu zoufajících
- symbolismus, dekadentní nálady, projevy satanismu, kult zla a revolty
V mé hlavě ještě chaos bezradný je
(noc celou prohýřil jsem do jitra)
a již zas tíseň bezdůvodná bije
údery těžkými mně do nitra.
Načas jsem vínem utopil ji včera
a zpěvem srdce ohlušujícím,
a hudbou hřmící do smutného šera,
a zrakem holky drze vábícím.
A za svítání městem vrávoral jsem
s tupými smysly, mdlý a vysílen.
A tíseň spala. Oči upíral jsem
lhostejně v mroucí plamen svítilen.
(Po nás ať přijde potopa)
Karel Toman
LEDEN
Po cestách zavátých a po silnicích
rod opuštěných bloudí.
Sychravé zimy dlátem bolestí
monogram bídy ryly v jejich tělo,
a tak jdou světem.
Vyjde-li hvězda, pro ně nesvítí.
Betlém jim shořel.
Jen v bludných kruzích šlapou boží zemi
a jíní stéká jim chladnými krůpějemi
po tvářích dětsky vzpurných.
Hospodu teplou večer jim dej, Pane,
a plnou mísu
a slovo dobrých lidí.
(Měsíce)
Viktor Dyk
Země mluví
...
Nezahynu, věčna jsem,
ale žít budu s trapným úžasem:
kterak jsi zapomněl dědičný na díl?
Kterak jsi váhal a kterak jsi zradil?
Jak možno kletý čin provésti vědomky?
Sebe jsi zradit moh. Ale své potomky?
Dokavád dýchal jsi, proč ses vzdal?
Čeho ses bál?
Co je to smrt?
Smrt znamená jít ke mně.
Tvá matka země
otvírá náruč: možno bys jí zhrd?
Pojď, poznáš, jak je náruč země měkká
pro toho, který splnil, co čeká.
Prosím tě, matka tvá: Braň si mne, synu!
Jdi, třeba k smrti těžko jdeš.
Opustíš-li mne, nezahynu.
Opustíš-li mne, zahyneš!
(Okno)