FRANCOUZSKÁ LITERATURA MEZI VÁLKAMI
FRANCOUZSKÁ LITERATURA MEZI VÁLKAMI
- patrná tradice francouzského klasického románu 19. století
- vznikají poutavé životopisy slavných osobností
- převládají epická vypravování
- mnoho autorů bylo zaměřeno levicově
Romain Rolland
Henri Barbusse
Anatole France (1884-1924)
nositel NC 1921, aktivně se zapojoval do politiky
zpočátku psal poezii, poté psal stylově vytříbené romány
dílo: filozofické myšlenky, kritika společnosti, ironie
Ostrov tučňáků – nejvydávanější kniha, satirický a alegorický román
- parodie na francouzské dějiny
Tučňáci byli přijati do lidské společnosti, protože je omylem pokřtil krátkozraký misionář. Postupně sledujeme další osudy tučňáků až po zánik společnosti
André Gide (1869-1951)
nositel NC 1947, představitel krajního individualismu
psal prózu, drama, eseje, cestopisy
upřímnost, střet silné osobnosti s prostředím, které ji svazuje – oblíbený mladými čtenáři
romány Penězokazi, Škola žen
Antoine de Saint-Exupéry (1900-1944)
nadšený letec – civilně působil v severní Africe a Jižní Americe
reportér
ve válce pravděpodobně sestřelen německým letadlem nad Středozemním mořem
Malý princ – filozofická pohádka
- příběh pilota, který havaroval na Sahaře. Uprostřed pouště potkává malého prince z jiné planety, který opustil svůj domov, protože začal pochybovat o lásce svojí květiny. Princ postupně poznal pět planet, nyní poznává Zemi. Nakonec se vrací zpět ke svojí květině a zanechává letce v nejistotě, ale už nikdy ne samotného.
- původně knížka pro děti, ale čten i dospělými
- knížka, která je v každém věku vnímána jinak
román Země lidí, povídky Válečný zajatec
Ukázka:
Na další planetě žil piják.
I když byla zastávka velice krátká, malý princ z ní zůstal nadlouho celý posmutnělý.
„Co tady děláš?“ zeptal se pijáka, kterého zastihl, jak mlčky sedí za sbírkou prázdných láhví a za sbírkou plných láhví.
„Piju,“ odpověděl piják s truchlivým výrazem.
„Proč piješ?“ zeptal se ho malý princ.
„Abych zapomněl,“ odpověděl piják.
„A na co?“ zajímal se malý princ. Už v tu chvíli mu ho bylo líto.
„Na to, že se stydím,“ přiznal piják a sklopil hlavu.
„Za co se stydíš?“ chtěl vědět malý princ, protože by mu rád pomohl.
„Za to, že piju!“ dořekl piják a zahalil se do trvalého mlčení. Malý princ zmateně odešel.
Dospělí jsou opravdu moc, moc zvláštní, říkal si v duchu cestou.
Antoine de Saint-Exupéry – Malý princ
Na další planetě žil piják.
I když byla zastávka velice krátká, malý princ z ní zůstal nadlouho celý posmutnělý.
„Co tady děláš?“ zeptal se pijáka, kterého zastihl, jak mlčky sedí za sbírkou prázdných láhví a za sbírkou plných láhví.
„Piju,“ odpověděl piják s truchlivým výrazem.
„Proč piješ?“ zeptal se ho malý princ.
„Abych zapomněl,“ odpověděl piják.
„A na co?“ zajímal se malý princ. Už v tu chvíli mu ho bylo líto.
„Na to, že se stydím,“ přiznal piják a sklopil hlavu.
„Za co se stydíš?“ chtěl vědět malý princ, protože by mu rád pomohl.
„Za to, že piju!“ dořekl piják a zahalil se do trvalého mlčení. Malý princ zmateně odešel.
Dospělí jsou opravdu moc, moc zvláštní, říkal si v duchu cestou.
Antoine de Saint-Exupéry – Malý princ
Na další planetě žil piják.
I když byla zastávka velice krátká, malý princ z ní zůstal nadlouho celý posmutnělý.
„Co tady děláš?“ zeptal se pijáka, kterého zastihl, jak mlčky sedí za sbírkou prázdných láhví a za sbírkou plných láhví.
„Piju,“ odpověděl piják s truchlivým výrazem.
„Proč piješ?“ zeptal se ho malý princ.
„Abych zapomněl,“ odpověděl piják.
„A na co?“ zajímal se malý princ. Už v tu chvíli mu ho bylo líto.
„Na to, že se stydím,“ přiznal piják a sklopil hlavu.
„Za co se stydíš?“ chtěl vědět malý princ, protože by mu rád pomohl.
„Za to, že piju!“ dořekl piják a zahalil se do trvalého mlčení. Malý princ zmateně odešel.
Dospělí jsou opravdu moc, moc zvláštní, říkal si v duchu cestou.
Antoine de Saint-Exupéry – Malý princ
Na další planetě žil piják.
I když byla zastávka velice krátká, malý princ z ní zůstal nadlouho celý posmutnělý.
„Co tady děláš?“ zeptal se pijáka, kterého zastihl, jak mlčky sedí za sbírkou prázdných láhví a za sbírkou plných láhví.
„Piju,“ odpověděl piják s truchlivým výrazem.
„Proč piješ?“ zeptal se ho malý princ.
„Abych zapomněl,“ odpověděl piják.
„A na co?“ zajímal se malý princ. Už v tu chvíli mu ho bylo líto.
„Na to, že se stydím,“ přiznal piják a sklopil hlavu.
„Za co se stydíš?“ chtěl vědět malý princ, protože by mu rád pomohl.
„Za to, že piju!“ dořekl piják a zahalil se do trvalého mlčení. Malý princ zmateně odešel.
Dospělí jsou opravdu moc, moc zvláštní, říkal si v duchu cestou.