Edward Gibbon: Vzestup a pád Říma:

 Všechny velké civilizace procházely těmito stádii:

od otroctví k víře,

od víry k otroctví,

od odvahy ke svobodě,

od svobody k hojnosti,

od hojnosti k sobectví,

od sobectví k sebeuspokojení,

od sebeuspokojení k apatii,

od apatie k závislosti,

od závislosti k otroctví.

 

Cyklický vývoj, ne lineární.

 

Uvádím zde článek jednoho ze svých přátel na FACEBOOKU.  Nebudu jmenovat ani uvádět, ale přesto je to text, který se nápadně trefuje do současnosti a předznamenává pád nás všech, pokud znovu neobnovíme původní mravní řád a pak ať nám září hvězdy nad hlavou nebo vlaje hvězdnatá vlajka. Pokud budeme kopírovat cestu starého Říma, čeká nás stejný osud. Nás Evropany brzy vystřídá někdo jiný. 

 

Nyní tedy citovaný text z knihy Edwarda Gibbona: Vzestup a pád Říma:

Roku 476 po Kristu končí slavná Římská říše, jedna z nejdelších etap lidské civilizace a začíná temný středověk. Příčinou tohoto zlomu epoch je úpadek všech antických hodnot, kultury i vzdělanosti. Evropa v tomto období upadá do neřízeného chaosu a civilizační úroveň klesá strmě dolů. Vinu na tom mělo extrémně časté střídání vládců, celkový morální úpadek římské společnosti, ale hlavně nezastavitelná masa barbarských národů, které se z východu tlačily do západní Evropy.
Anglický historik Edward Gibbon popsal roku 1775 v knize „Historie poklesu a pádu Římské říše“ příčiny pádu této velké a kdysi mocné říše. Gibbon je někdy nazýván prvním moderním historikem starého Říma. Ctností jeho práce je objektivní přístup a vysoce přesné použití dostupných podkladů.
Pojďte se podívat, co vedlo podle Edwarda Gibbona k zániku poměrně vyspělé civilizace.

1. Valná většina obyvatel preferuje zábavu před prací.
2. Tradiční role otců jako živitelů rodiny je zpochybňována, množí se rozvrácené vztahy a svobodně žijící matky bez otců.
3. Senioři jsou zanedbáváni. Lidé pečují o domácí mazlíčky více než o svoje staré rodiče.
4. Literatura a umění se stávají bezduchým. Vytváří se planá zábava za každou cenu. Takzvaná umělecká díla jsou ošklivá, nevkusná, nic neříkající, ale přesto za ně bohatí zaplatí horentní sumy.
5. Čestná vojenská služba vlasti je odmítána, zpochybňována, vysmívána a posléze zákonem zrušena. Armádu tvoří nájemní žoldnéři.
6. Lidé pilně pracující jsou zesměšňováni a jako vzor se staví prázdní pokrytci, populisté, pochybní umělci a takzvané celebrity.
7. Daňové zatížení obyvatelstva stále roste a stát přerozděluje neúměrně vysoké částky. Lidé se nebojí nepracovat, protože stát se o ně vždy nějak postará.
8. Úroveň vzdělání rapidně klesá.
9. Státní dluh roste do nikdy nesplatitelné výše.
10. Přestává se vyrábět a pěstovat, protože výroba doma je moc drahá a potraviny a výrobky se dovážejí ze satelitních zemí.
11. Kdo se dostal do pozice, kde může ze státního krást, většinou tak činí. Postižitelnost těchto zločinů je velmi malá.
12. Početí a výchova dětí je vnímáno jako obtěžující a dětí se rodí stále méně.
13. Léty osvědčené mechanizmy, chránící poctivé před podvodníky, náhle selhávají.
14. Veřejné funkce se stávají předmětem kořisti zisku. Udělují se za úplatky, a kdo je získal, chce z nich kořistit, aby se mu vložený úplatek několikanásobně vrátil.
15. Staletími předků prověřené hodnoty - jako je čest, smysl pro povinnost, zodpovědnost, nadšení pro práci, pro dobročinnost, zápal pro věci veřejné, jsou vysmívány a zesměšňovány.
16. Šíří se cynismus.
17. Šíří se plýtvání, nestřídmost, znevažování znalostí, dovednosti a poctivé práce.
18. Do země přichází velké množství cizinců.
19. Politikové nadbíhají iluzi, která si vynucuje zábavu a státní podpory (chléb a hry).
20. Občané stále na všechno nadávají.

 

Nešířím poplašnou zprávu, ani nikoho nenapadám, jen cituji nějakých 240 let starý materiál, popisující ještě mnohem starší období. Při hledání souvislostí s dnešní dobou se neubráním naléhavé potřebě něčemu zabránit. Nebo to za nás někdo udělá? Nějaký spasitel v podobě EU? Nebo snad nějaká vyšší moc? Ne, ne, budeme to my sami. Každý jeden z nás svým chováním a účastí přispěje k nápravě věcí veřejných, jak už kdysi řekl klasik. Je to proces a je postupný. Kde najít jeho začátek a jakým směrem se ubírat? Kde najdu návod? Hledejme ho v sobě, ve svém svědomí, a hodnoťme průběžně svoje chování. Napadají mě další otázky, jako třeba, jestli je nutné nechat se neřízeně unášet tokem dějin, nebo můžeme některé vývojové etapy obejít a neopakovat to špatné co už tady bylo? A ještě jedna, řekl bych v dnešní době kardinální otázka: Je u nás demokracie ohrožena? Žijeme vůbec v demokracii? Potřebujeme nový hodnotový systém? Pokud ano, jaký a jak ho prosadit? Je nutné se smířit se současným kritickým stavem české společnosti, ve které žijeme, a ve které budou žít i naše děti?


V těchto kapitolách najdeme odpověď na kladené otázky. Řešení, jak zabránit narůstajícímu pocitu bezmoci, zklamání a rezignace? Nabízí důvěru ve spravedlnost a poctivost, ocenění jednání bez sobectví a přetvářky.

S