Demokracie a její principy

08.04.2020 13:59

Demokracie

 

• označení politického zřízení městských států, které se nazývaly polis - původně

• politické zřízení Athén – přímá demokracie. Týkala se všech svobodných mužů.

• menšina se musela podřídit většině, byla uznána rovnost svobodných

• a svoboda a moderní demokracie je zastupitelská – vnímáme ji jako politický řád, jako jednu z forem vlády nebo jako názor člověka na svět

• demokracie je cestou k naplnění ideí svobody, spravedlnosti, rovnosti občanů a realizaci základních

• lidských práv – naplnit vše je velmi obtížné. Je to ideální stav, ke kterému se blížíme.

• někdy se může stát, že některý prvek bude více zdůrazňován (např. idea rovnosti) a to může vést k radikalizaci, popření jiných práv.

• Základní princip demokracie – občané mají možnost se podílet na politickém rozhodování a mohou

• vstoupit do jakýchkoliv politických stran

reálná demokracie:

státní moc odvozena od suverenity lidu (státní moc nepochází od panovníka, od Boha, ale ani od všeho lidu)

Znaky reálné demokracie:

• pravidelné svobodné volby (politická soutěž) – přímé a rovné hlasovací právo. Volí plnoletí.

• cílem státní moci je služba všem lidem (stát slouží lidem)

• dodržování základních lidských práv a svobod

• právní stát (vztah mezi občanem a státem je vymezen právem)

• dělba státní moci

• nezávislost soudní moci

• volná politická soutěž – konkurence politických stran           

  • • vláda většiny, práva menšin

    • soukromé vlastnictví

    • sociální spravedlnost

    • nezávislé veřejné mínění

Formy demokracie:

zastupitelská demokracie (nepřímá, politické rozhodnutí přijímají v zájmu lidu jeho na určité období zvolení zástupci)

   - přímá demokracie (občané přímo přijímají politická rozhodnutí)

   - většinová (majoritní) demokracie (rozhoduje více lidí pomocí jednokolového většinového systému. Cílem je omezit vliv zájmových skupin.)

konsensuální (pluralitní) demokracie (dohoda vzniká kompromisem různých politických sil - strany, organizace,…)

konsociační demokracie (je tam, kde nepanuje jednota a kde existují různé politické kultury.

Ke stabilizaci systému dochází dohodou politických špiček. (Např. Belgie, Holandsko,…)

v demokracii musí být vymahatelné právo – hovoříme o tzv. právním státě

• nikdo nás nemůže nutit k ničemu, co neukládá stát

• výkonná moc je zákonem vázána na zákonodárnou – ústavou

• lidská práva jsou nezcizitelná a nepromlčitelná a jedinec má vždy primát před státem

Způsoby demokratické kontroly:

přímá demokracie

1) referendum – hlasování občanů o závažné otázce

konkrétně stanovená otázka, na kterou se odpovídá ano nebo ne

2) plebiscit – hlasování obyvatel na určitém území o tom, jestli chtějí být samostatní nebo ne - jednorázové rozhodnutí

3) iniciativa – právo občanů navrhnout nějakou změnu (např. mohou navrhnout referendum, vyhlášku,…)

- musí sepsat petici a sehnat požadovaný počet podpisů

- není závazná pro politiku

4) odvolání -  odvolání volených úředníků

• jestli jsme v parlamentu, v politice – nemůžeme být vyhozeni. Jediné co se může stát,

• že můžeme být odvoláni.

• v daném obvodě by se musela sepsat petice a pokud by byla nadpoloviční většina

• podpisů, tak by se museli vyhlásit nové volby

Nepřímá demokracie:

• volby – činnost, při které se volí zástupci voličů

• parlamentní – do poslanecké sněmovny nebo do senátu

• prezidentské nyní přímé

• komunální – kompromis mezi přímou a nepřímou demokracií

• většinové a poměrné volby

Participace občanů:

Klíčovým principem demokracie je, že se občané podílejí (participují) na politickém rozhodování.

Do politického života se může každý zapojit členstvím v některém z politických subjektů nebo jako nestraník kandidováním do některé politické funkce. Své zájmy mohou občané prosazovat i v rámci dobrovolných společenských organizací

(zájmové skupiny,iniciativy,hnutí,odbory).

Do politického života se může každý zapojit členstvím v některém z politických subjektů nebo jako nestraník kandidováním do některé politické funkce. Své zájmy mohou občané prosazovat i v rámci dobrovolných společenských organizací(zájmové skupiny,iniciativy,hnutí,odbory).

Demokratický politický režim však nabízí i institucionalizované formy podílu občanů na polit. moci. Model zastupitelské demokracie je založen na účasti občanů ve volbách,v mnohých zemích existují navíc prvky demokracie přímé.

Mezi běžnou participaci patří i účast na mítincích či podepisování různých petic.

Svoboda:

• stav bytosti, která jedná pouze ze své vlastní vůle

• původně být svobodný znamenalo možnost využívat institucí města (polis) – nebýt otrok

• znamená dělat, co mám právo dělat

• úkolem práva je zvyšování svobody všech prostřednictvím donucení a sankce pro ty, kteří by chtěli jednat svévolně

• svoboda a práva jednotlivce jsou omezeny svobodou a právy ostatních lidí

• svoboda s sebou nese zodpovědnost

 

svobody se rozlišují na:

1) svoboda negativní – svoboda OD

svoboda pozitivní– svoboda K – raději se necháme někým vést.

2) svoboda reálná– právo na čerstvý vzduch,

To, co je ve skutečnosti svoboda formální– svoboda slova - to, na co máme právo

Otázkou svobody se zabývali Fromm, Aron a Dostojevskij

Spravedlnost: - vztah, mezi jednotlivci a státní mocí ve společnosti, v souladu se zákonem a bez porušení přirozených práv jedince

- mezi lidmi je velmi těžké určit, co je spravedlivé (co je spravedlivé pro mě, nemusí být spravedlivé pro ostatní)

• sociální spravedlnost je nedosažitelný ideál

• Platón – každému dávat, co mu náleží

• otázka je, zda se má člověku dávat, co mu náleží podle zásluh, nebo podle jeho

• pozice ve společnosti

2 typy spravedlnosti:

1) vyrovnávací – komutativní (právo trestní a soukromé)

vztahuje se k jednání osob k jiným osobám

vymezuje vzájemná práva mezi lidmi

důležité nezávislé instituce – měly by podle práva rozhodnout, co je spravedlivé.

Rozhodnutí soudu je závazné. Nesmí rozhodovat nikdo jiný – pouze soud.

uplatňuje se ve sféře soukromého a trestního práva

(soukromé – obchodní, rodinné, pracovní, trestní – veřejné právo)

2) rozdělovací – sociální (veřejné právo, kromě trestního)

• sporným bodem je neexistence objektivního kritéria

• soc. spravedlnost je především vlastností stavu věcí

  • • nespravedlivé je, že se člověk narodí v chudé rodině

    • nelze určit původce sociální nespravedlnosti.

    • Společnost na základě solidarity požaduje změnu NICMÉNĚ KOMUNISTÉ SE O TO STÁLE POKOUŠEJÍ.

    • sociálně ekonomických podmínek – požadavek

    • směřuje na stát, aby zabezpečil ty, co pomocpotřebují.

    • Cílem státu je udržet řád.

    • spravedlnost se zajišťuje pomocí zákona nebo nějakých institucí

rovnost: - rovnost je formální – právní – zákony platí stejně pro všechny a občané mají stejná práva

 

• skutečná – materiální – všichni mají mít stejný majetek, moc,…

• právní rovnost je obsažena v Deklaraci lidských práv

• materiální je nebezpečná – vede k omezení svobody

• požadavky větší rovnosti bývají namířeny proti demokracii

• lidé si nejsou rovni – existují biologické rozdíly, různá prestiž, plat, různý charakter, schopnosti, postavení ve společnosti,…jde o určení, ze kterých hledisek by si lidé měli být rovni

politická rovnost – rovnost před zákonem - rovnost příležitostí

• irelevantní je rovnost ekonomická – je namířena proti demokracii a spravedlnosti

• (marxistická ideologie požadovala rovnost výsledků – to vede k nivelizaci, uniformitě- důsledkem je vznik totalitních režimů)

• v každé společnosti existuje přirozená hierarchie – sociální stratifikace

  • • vertikální rozdělení společnosti – status, sociální mobilita, kasty, třídy, vrstvy

teoreticky si máme být rovni před zákonem a o jiné rovnosti nemůže být řeč      

 

Lidská práva:

- vyplývají z lidské přirozenosti a z principů humanity

- práva fyzických osob, které vyplývají z pouhé příslušnosti k lidskému rodu

- zakotvena v Listině základních práv a svobod

• v ČR je součástí ústavního pořádku

• dělí se na hlavy – těch je 6

 

1) Obecná ustanovení – práva a svobody se zaručují všem

lidé jsou svobodní a rovní v důstojnosti i v právech

2) Lidská práva a základní svobody – 2 oddíly

1. oddíl: Základní lidská práva a svobody

každý je způsobilý mít práva

každý má právo na život – trest smrti se nepřipouští

nedotknutelnost soukromí a osoby (odposlechy bez povolení- nelze),…

2. oddíl: Politická práva

svoboda projevu a práva na informace – cenzura nepřípustná

právo na shromažďování, volební právo,…

3) Práva národnostních a etnických menšin

menšinám se zaručuje rozvoj, právo přijímat informace v mateřském jazyce,…

4) Hospodářská, sociální a kulturní práva

právo na vzdělání, právo na svobodnou volbu povolání, …

5) Právo na soudní a jinou právní ochranu

právo domáhat se svého práva, …

6) Společná ustanovení

Vývoj lidských práv:

1215 – Anglie – přijata Magna Charta Libertatum – omezena královská moc

teorie lid. práv se začala rozvíjet na základě myšlenek Johna Locka

hovořil o třech přirozených právech – na život, zdraví, majetek

aby tato práva chránil, tak od toho je tu stát

18. století – vznikají 2 důležité listiny: 

1776 – Deklarace o nezávislosti (USA)

1789 – Deklarace pro člověka a občana (Francie) od nich se odvíjí další listiny

1791 – k Deklaraci o nezávislosti přidány dodatky

Bill of rights svoboda vyznání, svoboda slova, …

10.12. – den lidských práv

10.12.1948 – byla přijata všeobecná deklarace o lidských právech