CHARAKTERISTIKA
CHARAKTERISTIKA
-
slohový útvar vystihující povahu (= charakter) člověka, zvířete, skupiny, věci (musí převažovat hodnocení)
-
nezachycuje jen vnější znaky, zachycuje duševní vlastnosti (temperament, zájmy, nadání, schopnosti, povahové vlastnosti)
autor může zvolit:
charakteristiku přímou – konkrétní pojmenování vlastností
charakteristiku nepřímou – jsou popsány činy (pomocí vypravování)
-
často se oba způsoby střídají
-
při tvorbě se učíme zhodnotit lidské jednání, vlastnosti cizí i vlastní
-
charakteristika se využívá při psaní posudku a životopisu
-
jiným způsobem se využívá v uměleckých dílech – bývá do textu vložena postupně, dochází nám s odstupem po rozboru jednání osob
Kompozice:
1. nejprve se podávají údaje, které jsou potřebné k první informaci (věk osoby, zaměstnání, celkový zjev).
2. rysy povahy, kladné i záporné: temperament, nadání, schopnosti, vnější projevy povahy (gesta, způsob řeči, oblékání aj.), zájmy, vztah k lidem, vztah k práci
- zachycujeme vlastnosti, které jsou pro charakterizovanou osobu typické
Možná osnova charakteristiky:
I. Úvod – seznámení s osobou (skupinou), zdůvodnění výběru, povšechná informace
II. Vlastní charakteristika – řazení podle různých hodnotících hledisek
-
vnější projevy
-
vztah k lidem
-
vztah k přírodě
-
vztah k prostředí
-
vztah k práci
-
nadání, schopnosti
-
vztah k sobě
III. Závěr – můj vztah k osobě, v čem může být vzorem, v čem s ní nesouhlasíme
Jazykové prostředky:
- uplatňují se hlavně přídavná jména
- spojení slovesa s podstatným jménem – hodnotí se vlastnosti a jednání
- můžeme využít přirovnání a rčení