Čeština, jazyk moudrý a chytrý
Čeština, jazyk moudrý a chytrý
Jediné, co snad má alespoň občas nad blbostí na vrch, je náš rodný jazyk. Sám blbosti nepodléhá, dovede si s ní pohrávat podle libosti: uzemňovat ji, zahánět do koutů, posmívat se jí, vynořit nový smysl, uvést do bezvědomí a hrát si s jazykem a naším myšlením jako kočka s myší.
Skutečnost, že našeho jazyka užívají i blbci (zejména ti, co postrádají důvtip a smysl pro humor), k vyjádření i oduševnělého moudra, které se ukáže jako blbost, nemění nic na skutečnosti, že je to jako se stvořením člověka – Bůh si to patentovat nedal a kdejaký ňouma ho napodobuje. A když jsme u mateřského jazyka, díky moderním technologiím se dnes mnoho lidí neumí ani podepsat. S mateřským jazykem zacházíme způsobem, že za chvíli mnoho slov ztratí původní významy, jak před nejméně třiceti lety psával Jacques Derrida. Slovo je slovem a poselstvím ve svém sdělení a zlato zůstane zlatem, i když po něm šlapou volové.
Všimli jste si, kolik synonym na slovo blbost má český jazyk? Nedá se přeslechnout, každý zpozorní: Pozor, blbost! Jednou vyzní jako konstatování, jindy vyjádří pohrdání v jiném případě jako odsudek a nebo ležérní potěšení. Stejně výraznou všestranností jsou vybaveny i další odvozeniny od slova blbost, to čeština dělá proto, aby zdůraznila svou elegantní převahu nad blbostí. Například slovo zblbnout. Nejde jen o proces přirozeného zhloupnutí, například stářím nebo důsledkem nějaké choroby či nadměrného užívání alkoholu, drog nebo hraní počítačových her. Zblbnout znamená ještě něco jiného, třeba to, že si teď vesele píši o blbinách a užívám si barvitost synonym: zkazit, zvorat, zvrtat, zmrvit, ...no a pak i ostřejší vulgarismy, které si můžete domyslet sami.
Zblbnout lze i někoho, například láskou a nebo politickou propagandou. A jsem zase u politiky – to už je má obsese, pramenící z toho, jak politická scéna zneužívá náš vlastní jazyk k oblbnutí voličů a voliči samotní podléhají stejnému jevu. Příslušně zblbnutý jedinec se může dostat do lustračních seznamů, hailovat a zvedat okázale pravici a nebo odpálit se na tržišti, stejně tak dobře před oltář. A lidi se dají zblbnout také nábožensky, nacionalisticky, fundamentalisticky, v duchu děj se vůle trhu a nebo módou. Někdo vám posílá velké a vznešené myšlenky na zeď facebooku, často bez autorizace a v ten okamžik se jiným blbcům sladce odpočívá. Filosofování o blbostech je nejvíce ceněno, protože mu každý rozumí, chytří mu tleskají ze zlomyslnosti a blbci se zadostiučinění. Když bohové chtějí někoho zničit, vezmou mu nejdříve rozum. Snad proto, je boj s blbostí vzpourou proti nebi. Pokud jde o víru, jak říkal Nietsche: Letmá procházka blázincem nám říká, že víra nemá žádné pevné opodstatnění.
Čeština, jak známo, inklinuje k jednoduchosti, má zjednodušování jaksi ráda, protože většina věcí se zjednodušováním zdokonaluje. Tím, že máme přízvuk na začátku slova nebo věty, určujeme ať chceme nebo ne jakýsi myšlenkový kolorit společenské a nebo politické scény. To mimochodem psal již T. G. Masaryk v knížce Česká otázka, kde citoval Karla Havlíčka Borovského. Někdo před Čechy zamává nějakou ideou, myšlenkou a nebo akcí. Většina se pro ni nadchne a chvíli jí žije a pak: stejně jako zmizí přízvuk, opadne i nadšení. Trochu více to rozvinul Emanuel Pecka v knize Politická sociologie, kde parafrázoval Rusy, Němce a Italy... Pro mne je to téměř důkaz, že náš jazyk mateřský nám určuje základy myšlení a rozhodování o další vývoj boje s blbostí veřejnou nebo vlastní.
Abych se blbců nedotkl, vědom si toho, že skutečně nemají smysl pro humor, pro někoho i se skromnou slovní zásobičkou existuje nějaký ten milosrdný eufemismus: blbůstka, pitominka. Nicméně oni ti blbci jsou vlastně jediní, kteří široko daleko netuší, že nějaké blbosti páchají.
Lidová tvořivost je daleko výstižnější a ráznější, než spisovná a uhlazená forma, pro kterou mám soukromý název vrcholná fáze prefekalismu. Jsou i slova, která jsou do češtiny nepřeložitelná – něco jako mešuge... Čeština ve své moudrosti dokáže zmírnit i slovo, které bylo ve svém původním významu komplimentem a uznáním a které sem přinesli francouzští vojáci, kteří do svých náručí nadšeně lákali v prosinci roku 1805 moravská děvčata nonšalantním a petit chat, což si moravští chlapci po sváděcích neúspěších posléze přeložili s ironií do … dnes neveřejně vyslovovaného kosočtverce. Někdy se uleví, když řekneme: „Jste blb(ka)“, ale málo kdo se odváží a ani já nepatřím k ranařům, kteří by na ostro vypálili svou salvu. Místo toho bych se rozmýšlel, zda bych řekl něco na způsob: Zřejmě u vás nastaly mikrobiální změny, vedoucí ke změnám intelektové deteriorace.....
Čeština má zcela jasné sympatie pro slovo blbost a snad proto si Češi tak dobře poradí s kdejakou vyhláškou nebo zákonem ať už z vlastních pralamentních stran a nebo z parlamentu EU. Dříve před blbostí a před politiky ochraňoval své lidi panovník, dnes si musíme vystačit s pudem sebezáchovy.