ČESKÁ POEZIE 60. LET 20. STOLETÍ
ČESKÁ POEZIE 60. LET 20. STOLETÍ
60. léta – doba, kdy publikuje normami nezatížená generace
- uvolněnější doba, vznik nové básnické generace: Jiří Gruša, Pavel Šrut, Ivan Wernish, Ludvík Kundera, Václav Hrabě
- po r. 68 se stali zakázanými
Ludvík Kundera (1920-2010)
studoval bohemistiku a germanistiku na MU
totálně nasazen, ve válce pracoval jako kreslič
po válce redaktorem časopisu Blok, dramaturg Mahenova divadla
Živly v nás – prvotina, ovlivněná surrealismem
Fragment – sbírka z vrcholných 60. let
v letech komunismu zakázaný, činný hlavně po roce 89:
Ztráty a nálezy - sbírka
Řečiště – vzpomínková próza
divadelní hry: Nežert, Labyrint světa a ráj srdce
překladatel, autor rozhlasových a televizních her
bratranec Milana Kundery
Ivan Wernish (1942)
maturoval na keramické škole, publikoval už během studií
Kam letí nebe, Těšení – první sbírky
Zimohrádek – vytváří vlastní svět
následovala samizdatová tvorba
po r. 89: Včerejší den – výbor poezie z předchozích let
Doupě latinářů – sbírka specifického humoru
- hovorové, slangové i vulgární výrazy
- absurdita dnešního světa
překladatel: ruština, němčina, francouzština, italština, latina, vlámština – často silně upravuje
Václav Hrabě (1940-1965)
studoval VŠ pedagogickou – vychovatel, učitel, dělník
ve vinárně Viola pořádal večery poezie
za života téměř nepublikoval, byl ovlivněn beatniky, setkal se s Ginsbergem
po smrti vyšlo několik souborů: Stop-time, Blues v modré a bílé, Černé nebe nad městem, Blues pro bláznivou holku (obsahuje b. Variace na renesanční téma)
-
mnoho básní jazzově zhudebněno
Horečka – jediná novela
zemřel na otravu oxidem uhelnatým
Ivan Wernisch
V zámeckém parku
Goethe s Eckermannem se jednou klouzali po zamrzlém rybníce. He he he a zase he he he, smál se Johann Wolfgang Goethe velice vždycky, když Eckermann upadl. Úžasné, volal Eckermann pokaždé, když upadl Johann Wolfgang Goethe. Vy máte nadání pro krásné padání! Jak je to ladné, když Goethe padne! A padáte tak hbitě, až je to k podivu, jak přitom důrazně a přesně dosedáte! A vskutku, mistr se ani jednou neminul a usedl vždy přesně na zadek.
Padáte jak z nebes mana. Tak jímal žas Eckermanna. Tak Eckermanna jímal žas a Goethe padal zas a zas, jen aby svému Eckermánkovi udělal radost. Bylť dobrák, starý pán. A byl by na tom rybníce prochladl velmi, velice, kdyby v tom zámku neměli rybníček i led umělý, zimní krajinu pěkně vyhřívanou, se zasněženou pagodou a s větrnými mlýny na kliku a s vycpanými vesničany a s kapelou v křovinách a s mračnem na čínském hedvábí. Už zbývá jenom říci ach? Ó, mnohem více toho zbývá. V křoví se ptáček usadil a zpívá.