Česká barokní literatura, lidová tvorba a slovesnost
Česká barokní literatura
1. zahraniční (exulantská)
2. domácí
a) oficiální (jezuitská)
- rekatolizační
Antonín Koniáš (1691-1760)
Clavis (Klíč kacířské bludy k rozeznání otevírající, k vykořenění zamykající)
Adam Michna z Otradovic (1600-1670)
Česká mariánská muzika, píseň Chtíc, aby spal
Bedřich Bridel (1619-1680)
Co Bůh? Člověk?
Felix Kadlinský (1613-1675)
- opozice proti rekatolizaci
Bohuslav Balbín (1621-1688)
Obrana jazyka slovanského, zvláště českého (lat.; vytištěna až v období národního obrození)
Tomáš Pešina z Čechorodu (1629-1680)
Mars Moravicus
Václav Jan Rosa (asi 1620-1689)
Čechořečnost (lat.)
b) pololidová
puristé
písmáci František Jan Vavák (1741-1816)
Václav František Kocmánek ( 1607-1679)
Lamentatio rusticana se selským otčenášem
interludia
loutkové divadlo; např. Don Šajn
kramářská (jarmareční) píseň; např. Jistá a pravdivá novina o jednom mládenci mysliveckém,...
.
.
.
c) lidová (ústní lidová slovesnost; nejcennější)
balada, např. Osiřelo dítě, Utonulá, Matka vražednice
pověsti, např. z Třebíčska Vlčí jáma, Zkamenělá baba, O dvanácti stříbrných apoštolích
a zlatém Kristu Pánu, Valdštejnský lev
pohádky
písně
přísloví, pranostiky, pořekadla
(dodatečně zaznamenáno sběrateli zejm. v období národního obrození)
OFICIÁLNÍ, LIDOVÁ A POLOLIDOVÁ TVORBA
-
ve 40. a 50. letech došlo k několika válečným událostem mezi Rakouskem a Pruskem, bojovalo se i o Prahu
→ ztížení postavení lidových vrstev, především na venkově
Dobré: celní reforma – rozvoj obchodu, vydán robotní patent – snížení povinností, mzda
Literatura:
oficiální
pronikání osvícenství
X katolíci reagují aktivním působením, kázáním a písní
kázání = homiletika – Bohumír Hynek Bílovský
především: kancionály = písňové soubory, postily = sbírky kázání
nejčastější téma: sv. Jan Nepomucký, po celou 1. polovinu 18. stol.
neoficiální
vnikání protestantské literatury (od exulantů) formou špalíčků
= podle formátu knihy, vysoký a úzký, kancionály
-
stále výrazněji se projevuje, že jazykově česká literatura má nižší styl, chudší jazyk
-
ztráta povědomí o spisovnosti, puristické tendence
velký rozvoj pololidové a lidové tvorby
- protože většině lidí oficiální tvorba nic neříkala
lidová tvorba
vzniká mezi lidmi, uchovává se ústním podáním
rys – zmírnění barokních protikladů
- některé motivy shodné s pohádkou – využití čísla 3, kouzelné předměty
pověsti
proroctví
přísloví
hádanky
lidové písně s milostnou tematikou
satirické písně – vztah ke katolictví
pololidová tvorba
Rakovnická vánoční hra – spor pastýřů a králů, zda se Ježíšek narodil pro chudé, nebo bohaté
literatura lidu psaná měšťany – stojí mezi oficiální lit. a ústní lidovou slovesností
→ nepocházela přímo od lidu, ale autor znal lidové prostředí
často postava sedláka
kramářské písně – kramář nabízel výtisky, rozvleklé vypravování s poučením a nabádáním ke správnému jednání
knížky lidového čtení – tematika známá už ze středověku i humanismu (Štilfríd a Bruncvík, Faust)
tvořili ji písmáci = milovníci literatury, vzdělanci z lidových vrstev, často kronikáři, znalci Bible
JAN AMOS KOMENSKÝ – UKÁZKY TEXTŮ
Labyrint světa a Ráj srdce
-
poprvé v roce 1623, později doplňován
-
spis
KAPITOLA IV.
POUTNÍK UZDY A BRYLLÍ DOSTAL
To já slyše, zhrozím se; a co sem to k hříchu (na neštěstí) za tovaryše dostal, sobě myslím. První onen (tak sobě to mysl má rozbírala) o jakés uzdě mluvil, tento se Mámením jmenuje, královnu svou Marností mi (ač neopatrným tuším vybleknutím) jmenoval: co pak to?
A když já tak mlče a sklopě oči jdu a nohami nechtivě jaksi pokračuji, Všezvěd: "Co, vrtochu (nerozhodný člověče)?" di, "tušímť se nazpět chut dělá?" A než já co odpovím, anť (již) mi na krk uzdu jakous vhodí, jejíž udidla pojednou mi se do ust vklouzla; a on: "Nu, již mi povolně půjdeš," dí, "kams začal."
UZDA VŠETEČNOSTI. I pohledím sobě na tu uzdu, a aj, sšitá byla z řemení Všetečnosti, a udidla její byla z železa Urputnosti v předsevzetích, a porozuměl sem, že k prohlédání světa ne jako prvé dobrovolně půjdu, ale těkavostí a neukojitedlností mysli své násilně tažen budu.
BRYLLE MÁMENÍ. Vtom druhý vůdce z druhého boku: "A já tobě tyto oculáry," dí, "daruji, skrze něž se na svět dívati budeš." I vstrčil mi brylle na nos, skrze něž já hledě, hned všecko před sebou jinak vidím. Měly zajisté tu moc (jakž sem potom mnohokrát zpruboval), že skrze ně hledícímu věc daleká blízká a blízká daleká; malá veliká a veliká malá; mrzutá krásná a krásná mrzutá; černá bílá a bílá černá etc. se zdála. I porozuměl sem, žeť sobě nezle Mámení říkati dá, když takové brylle dělati a lidem vstavovati umí.
SLOŽENÉ Z DOMNĚNÍ A ZVYKU. Byly pak brylle ty, jakž sem potom vyrozuměl, z skla Domnění vykroužleny; a rámcové, v nichž byly ufasované (zasazeny), byli z rohu, jenž Zvyk slove.
Vstrčil mi je pak, na mé štěstí, křivě jaksi: takže mi plně na oči nedoléhaly, a já hlavy přizdvihna a zraku podnesa, čistě přirozeně (zcela pravdivě) na věc hleděti sem mohl. Čemuž sem rád byl a sám v sobě myslil: Ač ste mi usta sevřeli a oči zastřeli, věřím však svému Bohu, že mi rozumu a mysli nesvážete. Půjduť a podívám se, co pak ten svět jest, na nějž paní Marnost chce, aby se hledělo, avšak vlastníma očima aby se nehledělo.
Kšaft umírající matky, Jednoty bratrské
-
napsáno po uzavření vestfálského míru z r. 1648, ztratil naději vrátit se do vlasti
-
čítanka str. 215
Orbis Pictus
-
učebnice, poprvé vydána r. 1658
-
první vydání – latinsky, německy, italsky, francouzsky
-
r. 1685 vydána v češtině, angličtině, němčině a maďarštině
-
uplatnění zásady škola hrou
-
ilustrace on sám, aby byla poutavá
-
150 kapitol – neživá příroda, rostlinstvo, zvířectvo, náboženství, lidské činnosti → didaktický postup
-
děj vždy zobrazen v pohybu
-
ukázky textů, kapitola Voda