12.05.2015 22:02

Baroko

Umělecký směr od poloviny 16.století v Itálii a ve Španělsku, během 17. století se šíří do celé Evropy. Z renesance přejímá touhu po poznání, ale nevíru v člověka – barokní člověk je zmítán nejistotou, válkami (třicetiletá válka) – upíná se k nadpozemským jistotám – vítězí fantazie a víra nad rozumem.

baroco (it.) - komplikované, nadměrně složité, bizardní, přemrštěné

baroque (fr.) - vlnitý, zakřivený

poč. 17. stol. - 1780 (smrt Marie Terezie)

nositelem je jezuitská církev

šíří se z Itálie a Španělska

u nás i přes snahy germanizovat českou kotlinu se stalo dobou obrovského kulturního rozmachu,

dosahuje evropského vrcholu (x nesprávně vžitý název doba temna podle A. Jiráska)

- nevíra v pozemský život (pocit pomíjivosti a marnosti)

- nedůvěra v rozum, absolutizace víry (nadpozemské jistoty)

 protireformace, rekatolizace (kult Panny Marie a Jana Nepomuckého)

- monumentalita, přebujelost, dramatičnost, citovost, kontrast

 

kulturní a stylové epocha od 2. pol. 16. stol. až do pol. 18. stol.

barroco – port. nepravidelná perla → něco zvláštního, umělého, odlišujícího se

- vznik v Itálii a Španělsku, během 17. století rozšířen do Evropy

- reakce na renesanční optimismus, na důvěru v neomezené možnosti člověka

- rozvoj vědy a poznání v renesanci – závěr, že člověk toho ví jen málo a také málo znamená

+ tíže dlouhotrvajících válek (třicetiletá válka 1618-1648)

- náboženská situace: tvrdý boj katolíků proti protestantům (tj. reformace), působení jezuitského řádu = protireformace

 

→ motivy nicoty, skepse k pozemskému životu, intenzivní návrat k Bohu

• není to jen návrat ke středověku, renesanční a humanistické vlivy jsou přetvářeny

hlavní princip: kontrast pozemského a duchovního (božího) světa

• často hyperbola, symbol

• tématika smrti (hrůzná i vysvobozující), duchovní tematika především v poezii

X světské žánry se také rozvíjejí, ale méně výrazně

 

Commedia dell´arte

• lidové, ale profesionální divadlo

• vznik v Itálii ve 2. pol. 16. stol.

• stručný scénář, dějová kostra, ustálené postavy

• zanikla v 18. stol.

 

architektura

• symetrie, křivka, štuk, sloupy, kopule s božím okem, barevnost, zdobnost (mramor, zlacení,

• vzácná dřeva, andělíčci), vynikající akustika

• stavby církevní chrámy a kostely, např. sv. Petra ve Vatikánu

• sv. Mikuláše na Malé Straně v Praze

• architekti Kryštof a Killián Ignác Diezenhoferové

• sv. Markéty v Jaroměřicích n. R.

• sv. Jana Nepomuckého na Zelené hoře u Žďáru n. S.

• architekt Jan Santini-Aichl

• Loreta v Praze

• Fulíkova kaple (tzv. Kostelíček) na Strážné hoře v Třebíči

• jezuitská kolej Klementinum v Praze

• boží muka, kapličky, křížové cesty

• stavby šlechtické paláce, např. Valdštejnský v Praze

• zámky, např. Jaroměřice n. R., Buchlovice

• stavby městské radnice, měšťanské domy, morové sloupy, kašny, např. Fontána di Trevi v Římě

• stavby venkovské, tzv. selské baroko (zejm. jižní Čechy)

 

výtvarné umění

symbolika, alegorie

- sochařství

Matyáš Bernard Braun (1683-1738); např. alegorie Ctností a Neřestí na Kuksu

výzdoba Karlova mostu

Ferdinad Maxmilián Brokof (1688-1731)

- malířství nástropní fresky, olejomalba

Petrus Paulus Rubens (1577-1640); korpulentnost, např. Bacchus, Tři Grácie, Zuzana v lázni

obrazy s náboženskými náměty

Rembrandt van Rijn (1606-1669); šerosvit, např. Svatá rodina, Noční hlídka, Saskie, autoportréty

Václav Hollar (1606-1677)

Petr Brandl (1668-1735)

Karel Škréta (1610-1674)

Jan Kupecký (1667-1740)

 

Malířství

• Petrus Paulus Rubens - Belgie (robustní postavy překypující životem)

• Rembrant van Rijn – Nizozemí – obrazy, grafiky kresby

Sochařství

• Matyáš Bernard Braun – sochy neřestí a ctností v Kuksu

• Ferdinand Brokoff – sochy na Karlově mostě

Hudba

• vzniká opera a balet

• Georg Fridrich Händel

• Johann Sebastian Bach

• italský houslista Antonio Vivaldi

• chrámová; varhany, fuga, písně

Johann Sebastian Bach (1685-1750)

Jakub Jan Ryba (1765-1815); např. Česká mše vánoční

Adam Michna z Otradovic (1600-1670); např. Česká mariánská muzika (Chtíc, aby spal)

šlechtická; kapely profesionálních hudebníků, opera, klávesové a smyčcové nástroje, lesní roh

Antonio Vivaldi (1678-1741); např. Čtvero ročních dob

Georg Friedrich Händel (1685-1759)

František Václav Míča (1694-1744 ); např. 1. česká opera O původu Jaroměřic na Moravě

lidová

balady, např. S

•  

Literatura

V literatuře se oživují středověké literární žánry: legenda, duchovní píseň, traktát, epos – využívá se alegorie, symbolika.

Španělsko

Pedro Calderón de la Barca (1600-1681)

• psal komedie a náboženské hry

• pokládán za nejvýznamnějšího španělského barokního dramatika

• kaplan v Toledu

• autor více než 200 her, tzv. zápletkové komedie, komedie pláště a meče (veršované drama, soudobá zápletka)

• ještě renesanční=radostné pojetí života, barokní prvky – kontrasty, hyperboly

•  

• Život je sen – drama o základních otázkách smyslu života

• Zalamejský rychtář – drama cti a žárlivosti

Italská literatura

Torquato Tasso, 1544-1595

– básník, celý život strach z kacířství – zešílel

Osvobozený Jeruzalém – veršovaný duchovní epos

 

Anglická literatura

- umělecky i myšlenkově jednodušší tvorba, světská tematika i náročnější duchovní básnictví

John Milton (1608-1674)

• psal sonety, elegie, pamflety – za své spisy byl i vězněn, bojoval za svobodu

• Ztracený ráj – duchovní epos, psán jako oslava revoluce, vychází z biblického příběhu o Adamovi a Evě

• překlad do češtiny Josef Jungmann r. 1811

 

Německá literatura

Friedrich von Spee, (frídrich fon špé), 1591-1635

• jezuita, autor duchovní poezie

Vzdoroslavíček – sbírka opěvující Krista, pastýřské motivy

• vzdoroslavíček = duchovní slavíček, který chválou Hospodina vzdoruje ostatním slavíkům

• překlad do češtiny Felix Kadlinský

Hans Jakob Christoffel von Grimmelshausen (hans jákob grimlzhauzen), 1622-1676

Dobrodružný Simplicius Simplicissimus – rozsáhlý románový cyklus

• působivě, krutosti Třicetileté války

• hlavní hrdina = vypravěč, prosťáček

- psal pikareskní prózy = pícaro-darebák, filuta, hrdina prochází společností a odhaluje její skutečnou podobu. Nepomáhá poctivá práce – podvádí, krade. Sociálně-kritické prvky

 

DOMÁCÍ BAROKNÍ LITERATURA

 

• po Bílé hoře absolutistická vláda Habsburků

• jezuité = církevní řád, vychovává mládež – posilují katolictví, dohled nad cenzurou, členové se věnovali rozvoji mnoha dalších věd

základní tendence:

• nedůvěra v rozum, silná rekatolizace = absolutizace víry

• v umění zobrazení utrpení, bídy a strachu

• vysvobození je pouze u Boha

 

• Protože po Bílé hoře odešli evangelíci (šlechta, měšťanstvo) do emigrace, rozdělujeme domácí barokní literaturu na dvě větve. Domácí a exulantskou. Obě mají podobné rysy – složitá metaforičnost, symbolika, expresivita, mystika, absolutizace víry, alegorie

 

Domácí – katolická

- česky nebo latinsky, později německy

- tvorba především duchovní literatury (legendy, životopisy svatých, duchovní písně, náboženská dramata)

- kancionály – tvoří převážnou část českého básnictví

- v próze převládají postily (Co je to postila? – soubor kázání)

- v dramatu převládají školské hry

- chybějí žánry spjaté s dvorským, měšťanským a šlechtickým prostředím – např. román, příležitostná poezie, tragédie

 

Bedřich Bridel (Fridrich Bridel), 1619-1680

• jezuita, vedoucí tiskárny v Klementinu

• psal duchovní lyriku českým jazykem

Co Bůh? Člověk? – rozsáhlá báseň, porovnání lidské malosti X božské velikosti, vyšší styl

 

Bohuslav Balbín, 1621-1688

jezuita, učitel na jezuitských školách, později jezuitský historik

• pocházel z Hradce Králové

• básník, dramatik

• psal pouze latinsky

Rozmanitosti z historie Království českého – „encyklopedie“, vlastivěda, etnografie a zeměpis dohromady

Rozprava na obranu jazyka slovanského, obzvláště českého – obhajoba češtiny, podle něj je využitelná ve všech oblastech literatury, národ má právo na vlastní jazyk

• vydáno až za NO

 

• Rozprava na obranu jazyka slovanského, zvláště českého – právo národa na vlastní jazyk 

Felix Kadlinský, 1613-1675

• jezuita

Zdoroslavíček v kratochvilném hájíčku postavený – duchovní básně, volné zpracování veršů německého autora Fridricha von Spee

- bukolické motivy, sentimentAdam Michna z Otradovic, ?-1670

• z Jindřichova Hradce, varhaník – hudební skladatel

• časté téma: duchovní láska v několika podobách

kancionály Česká mariánská muzika radostná i žalostná (píseň Chtíc, aby spal), Svatoroční muzika

Loutna česká – hudební skladba

- důvěrné pojetí postav

 

Časomíra – verš založený na střídání krátkých a dlouhých slabik

 

jazykoví puristé: boj proti přejímání slov z cizích jazyků, vytvářeli nová česká slova skládáním:

Václav Jan Rosa, 1620-1689

• právník, filolog, teoretik časomíry

Discursus Lypirona – nejrozsáhlejší milostná báseň, která vznikla v baroku, alamodová poezie = a la mode, podle módy; úsilí o galantní vyjadřováí zajímavými obraty, nadměrné užívání slov cizího původu

Čechořečnost – jazyková příručka, psaná latinsky, pravidla časomíry

 

Matěj Václav Šteyer, 1630-1692

Brus jazyka českého – jazyková příručka, psaná latinsky

Kancionál český

 

Čeština:

Udržuje se pouze na venkově, přetrvává v tzv. pololidové tvorbě (literatura psaná měšťany, nevychází od lidových vrstev, ale autoři lidové prostředí znají) a ústní lidové slovesnosti.

Hlavní postavou často sedlák, zpívání kramářských (jarmarečních) písní – zábavná a informativní fce.

Oblíbená interludia – frašky z lidového prostředí, satira, parodie, vulgarismy.

Ústí lidová slovesnost = lidová tvorba: vzniká na venkově, uchovává se ústním podáním.

Hlavní žánry – pohádky, pověsti, písně, hry, loutkové hry

Pavel Stránský (ze Stránky u Zap)

• emigroval do Německa

O státě českém – latinský spis, hájí předbělohorské Čechy, vyšlo tiskem

„Okřik“ – obrana českého jazyka, proti pronikání němčiny

 

Pavel Skála ze Zhoře

Chronologie církevní– analýza stavovského povstání

Historie církevní – 10 svazků, také o předbělohorské době

 

Jiří Třenovský (Tranoscius)

• žil na Slovensku

Písně duchovní staré i nové - kancionál

 

Jan Amos Komenský

Práce s textem – přečtěte si text a snažte si zapamatovat co nejvíc podstatných informací, aniž byste si dělali poznámky.

Antonín Koniáš (1691-1760)

• Jezuita, s jehož jménem je spojeno hromadné ničení českých, zejména nekatolických, knih

• Klíč kacířské bludy k rozeznání otvírající, k vykořenění zamykající – soupis nedovolených knih

Ústup měšťanské kultury, vzrůstající význam lidové tvorby v období protireformace

V období protireformace se omezují reformátoři a potlačují se jiná náboženství než katolické – na základě toho dochází k úbytku vzdělaných lidí – nechtějí přestoupit ke katolictví a emigrují. To vše znamená pokles úrovně kultury a literatury. Rozvíjí se především ústní lidová slovesnost.

1627 – vydáno Obnovené zřízení zemské

• zaručovalo český trůn dědičně Habsburkům

• zrovnoprávňovalo němčinu s češtinou

• povolovalo pouze katolické náboženství

V tomto období vzniká barokní umělecký sloh - kultura vážná, duchovní. Významnými umělci baroka byli:

• sochař Matyáš Bernard Braun – Karlův most, Kuks

• bratři Dienzenhoferové – architekti

• malíř Petr Brandl

• malíř Karel Škréta

Nejvýznamnější osobností v české literatuře byl:

Jan Amos Komenský /1592-1670/

• pocházel z rodiny drobného podnikatele, brzy úplně osiřel

• vzdělání nabyl na bratrských školách v Přerově a ve Strážnici, dovršil je v zahraničí /Herborn, Heidelberg/

• po návratu působil jako učitel a bratrský kněz ve Fulneku ,oženil se, narodil se mu syn – prožíval kratičké období štěstí

• 1618 v Čechách propuklo protihabsburské povstání, válka zasáhla i Fulnek – drancování, požáry, mor

• Komenský musel uprchnout, na mor zemřela jeho žena i dva synové

1619 byl vytištěn jeho spis Listové do nebe

Listové do nebe

• pět dopisů – východiskem je list chudých adresovaný Kristovi, žalující na tvrdost bohatých – v těchto dopisech zobrazil soudobé společenské rozpory, projevil sympatii k chudým, v dalších dvou listech Kristus utěšuje chudé, kárá bohaté, v závěru Kristus napomíná chudé i bohaté, aby žili podle božího zákona

1623 objevil kapucín Bonaventura Komenského knihovnu na fulnecké radnici – spálil ji ještě předtím se Komenský uchýlil na panství Karla st. ze Žerotína – zde vznikla některá jeho díla:

• Labyrint světa a ráj srdce
  Hlubina bezpečnosti
  mapa Moravy

Labyrint světa a ráj srdce

• poutník se vydává na cestu světem /městem/, aby si vybral nějaké povolání. Na cestě jej doprovází Všudybud, který mu radí, aby byl se vším spokojen, nic nekritizoval, že se tak vyhne nesnázím, a Mámil, který mu chce nasadit růžové brýle mámení. Poutník si však /z věže/ prohlíží město – ulice rozdělené podle stavů, všude vidí spěch, honbu za pohodlným životem. Dívá se na svět zpod Mámilových brýlí a vše vidí. Uniká z labyrintu světa do ráje srdce.

Císařský patent z května 1624 striktně vypovídal všechny nekatolické duchovní ze země. Komenský odjíždí do polského Lešna, v Lešně vyučoval na gymnáziu, byl nespokojen se stavem školy a hned se pustil do psaní učebních příruček – v této době vznikalo:

Informatorium školy mateřské

• neobyčejně moderně pojatý koncept výchovy nejmenších dětí. Už tehdy věděl o tom, co se snaží psychologové dostat do všeobecného povědomí dnes - rané dětství není pouhou epizodou, předehrou k dospělosti, ale zcela samostatnou , dokonce směrodatnou kapitolou života. První zážitky a zkušenosti človíčka se navždy promítají do jeho duše, předurčují jeho citové bohatství nebo naopak chudobu.

Během prvních tří let pobytu v Lešně napsal rovněž učebnici latiny:

Brána jazyků otevřená

přinesla mu ještě větší slávu. Věděl, že biflování gramatických zaklínadel a citátů z Cicerona či Vergilia vnáší do škol nudu i hrůzu – zkusil tedy nový princip – vybral 8000 slov – nejdůležitějších, spřáhl je do tisícovky hutných vět, rozčleněných do stovky témat. Okruhy stručně popisovaly živou i neživou přírodu a svět člověka. Knihu doplnil mnoha obrázky. Vzbudila senzaci.Časem z ní pořídil výtah se 150 názornými ilustracemi Orbis pictus /Svět v obrazech/.

Obě knížky byly postupně přeloženy do více než 20 jazyků, včetně arabských. Vrcholem bylo, že Komenského učebnice převzali do svých škol i jezuité. Knihy se používaly ještě v 19.století.

Po celou dobu však Komenský pracoval na díle:

Didaktika velká

• snil o školské reformě, na jejímž konci se dostává důkladného vzdělání všem lidem bez rozdílu /výuka chudých i dívek/ a to kultivovanými metodami a zanícenými lidmi. V Didaktice se objevily některé dodnes známé pedagogické kategorie – škola jako dílna lidskosti, škola hrou, názornost vyučování, priorita mateřštiny, syntéza rozumové, citové a náboženské výchovy …

Komenský se ovšem chtěl pokusit ještě o něco odvážnějšího – projekt pansofie – vševědy – chtěl ze všech moudrých knih vypreparovat užitečné, pro život potřebné poznatky – vytvořit naučnou encyklopedii – stejní idealisté existovali i jinde – ve Francii. Švédsku, Anglii, s některými si dopisoval

V září 1641 přijal pozvání do Anglie – měl stanout v čele šestičlenného vědeckého týmu – encyklopedie byla na dosah ruky, v Anglii však vypukla občanská válka a plány byly zmařeny.

Na nějakou dobu se vrací do Lešna, pak pobývá v Maďarsku a znovu v Lešně - roku 1656 bylo Lešno vypáleno – přišel o veškerý majetek, kromě jiného i o rukopis obrovitého českého slovníku Poklad jazyka českého, do něhož vložil 30 roků práce

Vydal se ke svým přátelům do Franfurtu, Štětína a nakonec se usadil v Amsterodamu, zde prožil 14 let - zemřel roku 1670